Od roku 2010 dávám několikrát týdně svoje fotky na facebook a doprovázím je vždy nějakým tím stručným textem. Naprostou většinu z nich semele zub času ještě dřív než slunko zapadne a upadnou ve věčné zapomnění. Některé z nich však zaujmou. Šíří se internetem, žijí svým životem. Netajím se tím že jsou to zpravidla ty, které vznikly v pozdních nočních hodinách pod vlivem mých oblíbených drog, jako jsou endorfiny, oxytocin, mp3 nebo dobrá slivovice. Nejlepší na tom je, že i po těch letech nejsem schopen předem odhadnout, který "statut" bude patřit do které ze dvou zmíněných kategorií. Rozhodl jsem se zde publikovat v drobných úpravách několik z těch, kterým se ve vodách internetu daří. Třeba Vás to pobaví stejně jako stovky návštěvníků mého facebooku před Vámi :-) ENJOY. PS.: Řazení je čistě chronologické. Data u každého statutu značí datum publikace na facebooku, lokace pak místo vzniku fotky / videa.
2013
4. ledna 2013
No není tohle dar? :-) Začínám mít každopádně hodně málo času na to dospět...
6. ledna 2013, Krajská nemocnice Pardubice
Hodně jsem v sobě řešil otázku, zda chci být u porodu či ne. Upřímně se mě zprvu hodně nechtělo. Každopádně něco málo jsem v životě myslím už viděl. Krásný kraje, ale také spoustu ošklivostí. Viděl jsem myslím už docela dost. Ale to co jsem zažil dnes nemá s ničím předešlým obdoby. Zjistil jsem, že má žena je mnohem úžasnější a odvážnější než mě mohlo kdy napadnout. Zjistil jsem že to všechno je úplně silnější. A že to má smysl. Děkuju!!! A věřím, že by to vše proběhlo i bez mý rádoby asistence úplně stejně. Ale i tak, máte-li možnost, běžte tam. Je to na celý život. Je to BOMBA.
2. února 2013, Hrdličkovo muzeum člověka
Vojtěch Dostál, jeden z představitelů české Wikipedie :-)
6. února 2013
Když mi bylo kolem jedenácti let, jezdili jsme s tátou i několikrát ročně fotit Orlické hory. Mlhy, lesy, louky... Jednou v létě jsem nedal jinak a musel jsem fotit vážky. V letu. Na film, v plným manuálu. Přestože mi táta říkal, že to nemá smysl, nechal mě dva filmy vyflákat, ať se ukážu. Toho odpoledne u rybníka jsem neudělal jedinej snímek, přesto se ten den vepsal do mý paměti a to napořád. Jednak jsem dostal šanci zkusit něco, co bylo od základu marný. Ale jednak - ten rybník stál na pozemku jistýho fotografa Fanty. Zatímco já jsem ztrácel políčko za políčkem, táta se s ním dal do řeči. Jo a jedna maličkost - ten fotograf tehdy poměrně čerstvě oslepl. Když už nezbylo ani jedno políčko, dal jsem se s tím fotografem do řeči taky. Byl naprosto nadšený, že tam běhá kluk s pevnou třístovkou a zkouší fotit takovou ptákovinu. Mluvili jsme o životě a já si od toho odpoledne vážil svýho zraku ještě mnohem víc, než kdy před tím. Je to totiž dar... Čas od času jsem si na to odpoledne vzpomněl. A dneska, po zhruba patnácti letech, jsem zadal jeho jméno do Googlu. Neuvěřitelný. To celý nebyl přelud. Ten člověk je skutečnost. Už si na nás určitě nebude pamatovat, ale já si hraju s myšlenkou jej kontaktovat... A říct mu, že jsem od tý doby už taky byl v jeho milovaném Mexiku a na Kubě. Popovídat si.
Česká televize (2006):
Fotograf Václav Fanta skoro oslepl, přesto neztratil chuť do života, možná že i díky svému vnukovi Péťovi
Fotograf Václav Fanta skoro oslepl, přesto neztratil chuť do života, možná že i díky svému vnukovi Péťovi, který ho vodí na procházky a popisuje mu nejen dnešní svět, ale i zbytky světa dávno zašlého jako jsou např. domovní znamení. Také s ním navštěvuje zajímavé výstavy, přibližuje mu je a povídá si o nich. Děda si zase s vnukem hraje na kapitána a plavčíka, a díky „klukovské romantice“ pirátů a námořníků se navrací zpátky do dětství.
20. února 2013
Tak jsem na fotografický server PhotoExtract nahrál trochu kontroverzně snímek pořízený kamerkou GoPro a podařilo se mě nabudit vcelku dobrou diskusi o tom, zda je pro zajímavý snímek nutné použít dobré vybavení, anebo je určující prostě to, jak výsledek působí. Bez ohledu na to, že byl pořízen něčím, co s fotoaparátem vlastně nemá nic společného. A co soudíte Vy? :-)
27. února 2013
V posledních pár dnech jsem musel čelit ostré, a hlavně nesmyslně agresivní kritice mých HDR. Chvíli mě to bolelo, chvíli mrzelo. Pak jsem si ale uvědomil, že fotografie krajiny neznamená docilovat nějakých rádoby ideálů samozvaných kritiků. Znamená to žít na plno, dívat se kolem sebe a děkovat za každý okamžik,kdy můžeš dýchat vzduch tam venku. Tohle je moje přesně minutová odpověď všem znalcům, mudrcům a kritikům. Být fotografem krajiny totiž znamená jediné - žít!
8. března 2013
Touto dobou jsme měli vyrážet na tradiční výjezd směr všemi milovaný alpský vrchol Hochalmspitze. Předpověď počasí je však jasná, a byla by to ztráta času. Rozhodli jsem se tedy podniknout zimní outdoorové soustředění v německém Sasku. Právě jsem dobalil "baťoh" a žena mi poradila, abych se nad sebou zamyslel, že to není normální. Je pravda, že když jeden člověk veze na tři dny dvě plné krosny, tři baťohy, velkou zavírací tašku, fotobrašnu, věci na spaní a vrtulník, není to normální vůbec. A tak jsem se nad sebou zamyslel a přidal ještě pár drobností. Ten víkend totiž normální být nemá, takže mít normální baťoh by bylo naprosto nenormální :-) Jen jsem zvědav, jak se nás pět vejde to jednoho auta... PS.: na vysvětlenou - tolik věcí odpovídá tomu, že plánujeme procvičovat mnoho různých technik, od lezení (možná ještě po ledu) a boulderování, slaňování, několik různých typů úvazů, přes spaní v jeskyních, lítání vrtulníkem mezi skalami, Kienovu houpačku, až po "zimní raft". Všechno chci samozřejmě fotit a natáčet, jak jinak... To všechno s nejlepšíma kamarádama, no prostě víkend k nezaplacení :-)
27. března 2013
Na čtyři fotky křídla moravského modráska jsem dnes ráno 1080krát manuálně zaostřil a zmáčkl spoušť. U třetí fotky se mi z toho regulérně točila hlava, ale myslím, že to stálo za to! Kde a v jakém podání ty fotky budou k vidění je zatím tajné, ale myslím že je na co se těšit :-) Tenhle snímek je složeny z 141 fotek (Nikon D3100, ISO 200, 1/10 sec.).
3. dubna 2013
Protože je venku tak jak je, tahám jednu archivní vzpomínku na léto :-)
19. dubna 2013
Dneska jsem pardubické nádraží fakt nepoznával. Asi bych měl přestat s tím spaním ve vlaku :-)
21. dubna 2013
Zatímco co se šla Zuzka osprchovat, já seděl s Majdou na gauči. Koukali jsme se na sebe a furt se něčemu smáli. Aby řeč nestála, povídám: "Majdo, gdepa je maminka?". To tříměsíční mimino se na mě podívalo a vlastně hned odpovědělo: "Gůůůůglll". Já vím že to je asi náhoda, ale i tak mě celkem utěšuje, že Majda ví, kde všechno najde. I maminku :-) Foto: Zůza.
28. dubna 2013
Momentka z neformálního fotografického semináře, který proběhl tento víkend v krajině Českého Švýcarska se studenty Přírodovědecké fakulty UK. Počasí bylo popravdě brutální, od okamžiku kdy jsme přijeli na místo, až do momentu kdy jsme nasedali zpět do aut. Nicméně i tak nám bylo v mlze a dešti naprosto krásně :-) Akce proběhla v rámci aktivit nově vzniklého Přírodovědného fotoklubu a třeba nebyla poslední?
19. května 2013
Nevím, čím jsem si to zasloužil, ale poměrně hodně mých kamarádek se mi svěřuje s nespokojeností s jejich prsy. Jako kluk mám však přístup i k hodnocení jejich ňader ze strany nás kluků, neb prsa jsou to první jsou kluci komentují, potkají-li nějakou slečnu. Jako správný přírodovědec jsem se tedy snažil o nalezení vztahu mezi charakteristikami prsou a jejich hodnocením mých mužských přátel. A byl bych rád, kdyby výsledky mého pozorování kolovaly mezi ženami s nejistým sebevědomím, neboť výsledek mého čistě odborného srovnání je naprosto jasný: jediným znakem ňader, který signifikantně koreluje s hodnocením mezi námi chlapy, je jejich obnaženost. Také jinak: JAKÁKOLIV prsa JAKÉKOLIV dívky v obřím svetru či volnem batikovaném tričku jsou mými kamarády komentovány jako "nic moc". Naopak, JAKÁKOLIV prsa v upnutém tričku, nejlépe bez podprsenky, sklízejí veliké ovace a hodnocení typu "tak takovouhle parádu už jsem dlouho neviděl...". A ano, na věku, povislosti, velikosti, pevnosti či rozměrech bradavek naprosto nezáleží... Závěr: holky, vemte si tričko a situace je zcela Vaše.Ilustrační snímek jsou prsa (situace 2007) jedné mé kamarádky, která se dodnes rozhodně nemá za co stydět
21. května 2013
Backstage snímek dnešního kolektivního filmování zooplanktonu. Díky Martinovi Černému jsem dnes poprvé zahrnul o workflow vybavení o firmy Canon. Jejich 650D je totiž perfektní držák pod baterku
22. května 2013
Je mi velkou ctí mít prsty (vlastně obě ruce až po ramena) v prvním reelu Přírodovědecké fakulty UK. Mno uznejte, přírodní vědy prostě rulez! ;-)
6. června 2013
Pán napravo je Sir Profesor James Watson, který před 60ti (1953) lety společně s kolegou Francisem Crickem objevil a popsal strukturu DNA. Jako první mj. odhadli, že se jedná o strukturu nesoucí genetickou informaci. Oba za tenhle objev dostali Nobelovu cenu (1962) a patří mezi ty největší vědecké celebrity světa. Debžota po jeho boku asi už poznáte. Setkání jako je tohle dnešní patří pro mě mezi hlavní důvody, proč se účastnit soutěží jako je FameLab Czech Republic - Česká republika - doma tohodle strejdu fakt nepotkáte..
7. července 2013
TO NEVYMSLÍŠ. Dnes krátce před druhou ráno jsem se po takřka po třech týdnech a více jak 20ti tisících fotek vrátil domů z Mongolska. Konečně sprcha, konečně čistý oblečení, konečně postel. Probudil jsem se až odpoledne a našel na stole vzkaz: "Byla s tebou nuda, jsme na obědě našich, přijď až budeš vnímat". Po super obědě (chutnalo to úplně jinak než skopový!) jsme se ještě byli projít s dcerou v kočárku. Když jsme se navečer vrátili domů, vzal jsem prcka a šli jsme napřed do bytu, zatímco Zuzka uklízela kočárek. Jakmile jsme vystoupali na naše patro, cítil jsem přesně ten nasládlý typ smradu, který jsem kdysi cítil na pitevně. Bylo mi hned jasný, že patrně zemřela naše sousedka, která už několik let neopustila byt. Nechtěl jsem to řešit s dítětem v ruce, tak jsem nechal otevřené dveře do bytu, lehl jsem s ní na zem a čekali jsme až přijde Zuzka s tím, že jí nechám po hlídat malou, abych zavolal záchranku a nějak to vyřešil v klidu. V tom přišla do obýváku a naprosto mě uzemnila: "Chápu, že jsi nás nechtěl v noci budit, ale nechat na chodbě boty i s ponožkama celej den fakt nebyl dobrej nápad... Co si o nás pomyslí sousedi?" Fakt se mi ulevilo...
12. července 2013
Tak nevím, jestli je to normální. Procházím prostě tvrdýma obdobíma - nejdřív jsem fotil všechno na šikmo. Pak jsem fotil všechno HDR. Pak zas všechno bleskem. Pak jsem všechno snímal jako časosběr. A teď fotím všechno vrtulníkem. Děsí mě to. Jednak proto že, nevím kdy to skončí. A jednak potom to, že nevím, co přijde po tom?
22. srpna 2013
Další ze série nechtěných autoportrétů pořízených omylem při nastavování kamery GoPro je ze dneška, tentokrát s tátou. Nemůžu si pomoct, ale byť tam vypadám opět jako ichtyl, je to dobrá kompozice.
27. srpna 2013
Tuhle se mě v televizi ptali, co si přeju. Jaká mám přání, co od života očekávám. Odpověděl jsem, že se chci dožít příštího dne. Nic víc. Nic míň. Jenže teď jsem přišel na to, co chci ještě. Chci, aby to co tvořím, v Tobě vyvolalo pocit, že žijeme na úžasné planetě. Chci, aby Ti to, co tvořím, působilo radost a učinilo Tvé dny lepšími. Chci, aby Tě moje fotky a videa donutily otevřít oči a chtít strašně moc žít. Takže to je to, co chci. Udělám proto všechno.
17. října 2013
Když jsem šel do Ádru, dal jsem si jedno předsevzetí: nefotit slavné Adršpašské jezírko. Byl bych totiž trapnej, protože to fotí každej a furt. To jsem si opakoval několikrát, až jsem k němu přišel. A stačila mi ani ne sekunda na to, abych se rozhodl bejt radši trapnej. To se fakt nedá nefotit...
9. října 2013
Tohle je mrak
10. prosince 2013
Tak jsme se toho rodičovství se ženou zhostili každý jinak. Shodli jsme se, že by bylo milé doma nastolit vánoční atmosféru, a udělat naší Majdě její první Vánoce úplně nejlepší. Ona sehnala větvičky jehličnanu (někde v parku asi trochu voškubala smrk), nasušila plátky citrónu, pokapala to celé voskem a vytvořila krásný adventní věnce na stůl a na vnější stranu dveří bytu. Na stranu vnitřní pak umístila červenou hvězdičku, pro Majdu, aby měla na co šahat když vcházíme domů. Pro mě pak sehnala moc dobrý punč a naservírovala jej se zbylými plátky pomerančů a citrónu. Já to teda vzal hned z opačné strany, a pro jistotu nepřijel vůbec domů - zůstal jsem dnes přes noc v laborce, kde jsem začal rozřezávat jehličí různých potenciálních krkonošských druhů vánočních stromků. Ty řezy jsem pak snímal pomocí fluorescenčního mikroskopu, zejména pod UV světlem. Během hodiny jsem zaplnil více jak 40GB dat optických řezů (2711 fotek) a s vítězoslavným pokřikem jsem se ráno dal do výroby originálního vánočního (mikro)řetězu - na něj jsem použil vajíčka korýšů žábronožek rodu Chirocephalus (na snímku), která jsem omyl horkým oxidem draselným, čímž jsem je zbavil nežádoucího biofilmu (povlaku bakterií, rozsivek a spol.). Pak jsem je nechal zcela přirozeně vyschnout, pozlatil je v argonové plazmě 14ti karátovým zlatem za broukání vánočních koled, a ve vakuu jsem je pak pomocí proudu elektronů pod napětím 15 tisíc voltů snímal skenovacím elektronovým mikroskopem. Advent v naší rodině tedy již začal. Jen se obávám, že to má žena pojala opět za ten lepší konec, než já...
17. prosince 2013
Fotit chemiky, zejména partičku extrémních maniaků (Chemické čtvrtky) se zálibou v explozích, mě krutě baví - vlastně je to jeden z nejlepších pracovních úkolů, co poslední roky schytávám. Ale dneska, dneska to bylo prostě poprvý, co jsem si fakt nebyl jistej, jestli se vrátím domů v jednom kuse anebo jako krystal moučka...! Foťáky na konci potažený souvislou vrstvou popela, kolem hlavy mi lítalo cosi (samozřejmý jsem měl krytý oči), mástrchemikovi to trochu sežehlo ruku. Ještě mi zní v uších, a koledy to fakt nejsou Ale naprostá paráda! A myslím, že jako pravděpodobné rozloučení s mým milovaným Nikonem D300 je to stylový. Přežil se mnou více jak 4! roky, více jak cca 200.000! fotek, prošel se mnou Bajkal, Kubu, Grónsko, Mongolsko, hodně, hodně Alp a Evropy vůbec. Doufám, že Vám jeho fotky alespoň někdy zvedly náladu, udělaly radost... Přestože dnes možná "vydechl" naposledy, svoje pevné místo má u nás doma dokud jej mám i já, a budu jej pečlivě oprašovat až do důchodu, protože péče si v posledních letech skutečně mnoho neužil.
Další statuty:
2012
2011
Nadčasové příhody drážní
