„To se nedivím, že máš takový fotky, s takovým foťákem. Já mít takovýhle vybavení, měl bych je taky…!“ Překvapivě často slýchám podobná tvrzení. Málokterá věta mě dokáže tak moc vyprudit jako tahle. Ještě o kousek je horší ale její pokračování: „Bych si taky uměl nakoupit takovýhle foťáky, kdybych na to měl…“ To, že jsem začal s amatérskou zrcadlovkou a setovým objektivem, které mi koupili rodiče, a že prakticky veškerá další technika už byla placená jen čistě z peněz, které jsem si dokázal vydělat focením, už nikoho nezajímá. Ani to, že když jsem vedl své první kurzy, měla půlka účastníků lepší vybavení než já… což se občas stává de facto dodnes.
Ano, technika je osvobozující. Už jsem si za ty roky zvykl na profesionální stroje, ale přesto jsem byl nucen udělat − byť třeba jen na chvíli − krok zpět. Na svůj rádiem řízený vrtulník nemohu pověsit velkou zrcadlovku, ba ani malou. Váhové omezení je nemilosrdné a já si, věrný značce, zakoupil svůj první kompakt − Nikon 1 J1. Z druhé ruky vyšel i s objektivem 10/2,8 na 4 500 korun, i můj polarizák na zrcadlovku byl dražší. A ten vrtulník? Když jej vidí „profesionální“ modeláři, jen se smějí. Je totiž velmi jednoduchý, bez pokročilé elektroniky. Když víte, co a jak, dokážete ho postavit za zlomek peněz, než co investovali oni do mnohem složitějších strojů. Máme zde tedy kombinaci ultralevného fotoaparátu s ultralevným vrtulníkem (přesnou hodnotu neumím vyčíslit, bude se pohybovat patrně max. kolem dvaceti tisíc korun). Mohou z takové kombinace vzejít použitelné fotografie? Posuďte sami. Snímky pořízené na této stránce vznikly během jednoho zářijového prodlouženého víkendu na chorvatském ostrově Brač. Ty letecké byly navíc pořízeny naslepo (bez přenosu obrazu na zem) v pětisekundových intervalech… to skutečně není příliš krátký interval (doba letu byla v použité kombinaci nejvýše pět minut, obvykle však pouze kolem minut třech).
Pozn.: Pakliže byste měli chuť fotografovat z ptačí perspektivy, ale nemáte dostatek prostředků či technického nadání na stavbu vlastního vrtulníku, existuje jedna úžasná alternativa − pověsit foťák na draka. Tzv. Kite Aerial Photography, zkráceně KAP, má ve světě dlouholetou tradici a tisíce nadšených příznivců. Na internetu se dá sehnat prakticky kompletní vybavení pod pět tisíc korun.
Udržet se nad touto poměrně rychlou plachetnicí jsem se dokázal přesně tři fotky, tj. 15 sekund. Kompozičně bych si to možná představoval trochu jinak, ale vzhledem k tomu, že loď připlula na můj dosah až ke konci letu, docházela mi velmi intenzivně baterie. Za tímto snímkem tak vězí poměrně slušný „sportovní“ výkon − adrenalin ze mě celkem kapal. 1/4000 s, f/3,2, ISO 400
Z ptačí perspektivy působí mnohdy i jinak nepříliš atraktivní objekty velmi atraktivně. Dodnes nevím, jak jinak tyto prastaré zídky a olivové háje fotit ze země zajímavě… 1/3200 s, f/2,8, ISO 800
Rozeklaná skaliska a tyrkysově modrá voda jsou vůbec pro Chorvatsko velmi typické. Kolmý pohled dolů se mi pro tento typ struktur jevil pak jako nejlepší. 1/4000 s, f/3,5, ISO 400
Rybářská loď za časného rána. Vrtulník jsem musel nad středem lodi držet hodně dlouho, aby alespoň na jednom snímku vyšla kompozice, s jakou bych byl spokojený. 1/4000 s, f/2,8, ISO 800
Přístav Sumartin z výšky zhruba 50 metrů. V dálce je krásně vidět pohoří Biokovo, které se klene do nadmořské výšky více jak kilometru a půl přímo od moře. 1/4000 s, f/2,8, ISO 400
Poměrně dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, že fotografování z ptačí perspektivy podléhá prakticky stejným pravidlům jako fotografie krajiny ze stativu − pro dobrý snímek je zapotřebí dobrého světla. Za poledne je prostě poměr dobrých snímků výrazně nižší než večer či ráno. Nutno však dodat, že vzhledem k výhodnější poloze fotoaparátu vůči slunci je tak ráno „fotogenické“ mnohem déle, než při fotografování ze země. Stejně tak západ „začíná“ o něco dříve... 1/4000 s, f/2,8, ISO 400
Mrak, který může připomínat leccos… fotografováno týmž fotoaparátem z ruky, tedy ne z vrtulníku. 1/100 s, f/8, ISO 100
Hlavní hrdina za východu slunce… Jako nohy jsem nakonec nepoužil klasické modelářské ližiny, ale fotografům velmi dobře známý GorillaPod určený pro zrcadlovky, na který je pověšený mnohem menší GorillaPod kompaktový. Mám tak nejen možnost nastavit nohy dle aktuální potřeby, ale rovněž mohu pootáčet fotoaparátem na kulové hlavě. Je to super.
O mém "úletu" s Gorillapody se nakonec na svém blogu zmiňuje i sám výrobce JOBY. Tato galerie byla rovněž vidění na aktuálně.cz - s českými komentáři pod kžadým snímkem :-)
