Je hluboká noc. Ležím, mám zavřené oči, a přesto nemůžu spát. Bolí mě hlava, srdce buší jako o závod a v hlavě se točí kolotoč myšlenek. „Proč? Vždyť máš rodinu, ty pako! Do čeho jsi to zase vlezl? To je neskutečný…“ Pálí mě ramena a potím se. Vyběhnu ven na čerstvý vzduch, je skoro úplněk. Venku je lehce nad bodem mrazu a já jen v tričku fotím hory ve svitu luny. Bojím se zítřka. Nevím, co přijde. A pokud to nezvládneme, budeme se muset vracet dva dny zpět. „Musím,“ řeknu si pološeptem a vrátím se dovnitř. Konečně usnu.
I tak může vypadat test fotoaparátu. Vzít jej na dětské hřiště a nafotit pár rozkošných fotek naší dcery byl sice první (a možná i lepší) plán, ale tohle byla zkrátka výzva. Když mi hoši z Nikonu půjčili nový Coolpix A se slovy, že jej nemusím šetřit, bylo mi hned jasné, co provedu. Dlouho plánovaný čtyřdenní přechod rakouských Korutan je ten správný styl. Ve dvou a s převýšením dvou kilometrů. Hlavním cílem našeho putování však výjimečně nebyl vrchol královny Taur, Hochalmspitze, ale přechod přes dvě horská sedla, do kterých není snadné se dostat. Vysoký a neznámý ledovec, prudká stoupání, strmá feráta vedoucí rozervaným průsmykem. To vše s batohy přes 25 kilogramů. Ale zvládli jsme to! Měl jsem s sebou samozřejmě milovaný Nikon D610, ale objektiv Nikon 28 mm f/1,8 G zůstal protentokrát doma. Místo něj se mi pod krkem houpal kompakt, o němž se bude ještě hodně psát. Rozhodl jsem se tedy shrnout všechny své dojmy ze stroje, který jsem si přál vyzkoušet od chvíle, kdy přišel na trh.
Ohnisko
Miluji komponování pevnými skly. Ano, vyžaduje to o hodně více polehávání, popocházení a pobíhání kolem. Není to snadné, ale nutí mě to k perfekcionismu, zatímco se zoomy zpravidla lenivím a spokojím se i s méně vyhovujícím záběrem, hlavně ať si zas nemusím lehat, když nemusím. Volba 28 mm (v přepočtu na plný formát, v reálu tedy asi 18,5 mm) je od Nikonu logická. Širší objektiv už by byl nepoužitelný pro focení lidí, užší už by se nehodil na krajinu a větší celky. Samozřejmě bych tedy v horách uvítal ještě o pár milimetrů méně, ale zvykl jsem si – a upřímně – 28 mm bylo nakonec akorát. Objektiv je sám o sobě perfektně ostrý, kreslí i na nízkých clonách, jak potřebuji. A hrozně legračně se vysouvá – no jo, můj první kompakt.
FOTIT KRAJINY KOMPAKTEM MOŽNÁ NEZNÍ „PROFI“. ALE OBRAZOVÝ VÝSTUP JE PROSTĚ K NEROZEZNÁNÍ OD ZRCADLOVEK SE STEJNOU VELIKOSTÍ ČIPU A MNOHDY JE VÍCE „PROFI“ VYBĚHNOUT VÝŠE A RYCHLEJI S KOMPAKTEM, NEŽ NÍŽE A POMALEJI S PÁR KILOGRAMY NAVÍC.
Výhled od Gießener Hütte, 7. září 2014, Nikon Coolpix A, 1/100 s, f/7,1, ISO 220, z ruky
Čip
Marně bych hledal citoslovce, která by byla publikovatelná bez cenzury, a přesto vyjádřila moje pocity. Čip (v kombinaci se smrtícím displejem a rychlým obrazovým procesorem) je hlavním důvodem, proč jsem si tuhle mašinku zamiloval. Dynamický rozsah 13,8 EV je tak široký, že před pár lety se mi o něm nezdálo ani v tělech zrcadlovek. V horách se to tam samozřejmě ne vždy vejde, ale protože ta potvora umí fotit v ultrarychlém expozičním bracketingu, nebyl problém vybrat nejlepší expozice v klidu domova. A musím uznat, že ve většině případů by se to obešlo i bez expozičních variant.
DYNAMICKÝ ROZSAH ČIPU „ÁČKA“ JE BRUTÁLNÍ. NEBO VÁM TOTO PŘIJDE JAKO MÁLO? SNÍMEK JE S MINIMÁLNÍM LADĚNÍM KONTRASTU V POČÍTAČI.
Přechod vodopádu kousek od Celler Hütte, 5. září 2014, Nikon Coolpix A, 1/50 s, f/11, ISO 100, z ruky
Hmotnost
Necelých 300 gramů! Naprosto geniální záležitost a hlavní důvod, proč jsem tu věc chtěl. Na krku je mi to samozřejmě jedno, ale na palubě rádiem řízeného vrtulníku počítám každý gram. Stejně tak je velmi důležitá přítomnost ovládání přes infračervený kanál či standardní kabelovou, kterými plánuji stroj spouštět, až se bude prohánět v oblacích. Není totiž náhodou, že se v těchto dnech dokončuje úplně nový, skladný létající stroj se šesti rotory, stavěný přímo pro systémy Coolpix A a Nikon 1. Zatím mohu prozradit jen to, že se jedná o českého výrobce a že bude časem komerčně velmi dostupný.
NOČNÍ VÝHLED DO KRAJINY, KTERÝ SE MI NASKYTL V OKAMŽIKU, KDY BYLY DVĚ HODINY RÁNO A JÁ NEMOHL ZABRAT, PŘESTOŽE TO BYLO TO JEDINÉ ROZUMNÉ, CO JSEM MOHL V DANÉ SITUACI UDĚLAT. NÁSLEDUJÍCÍHO DNE NÁS ČEKALA TA NEJTĚŽŠÍ PASÁŽ * LEDOVEC A FERÁTA.
Vrchol Måresenspitz z Celler Hütte, 6. září 2014, Nikon Coolpix A, 30 s, f/4, ISO 100, z gorillapodu
Rychlost
Sériové snímání, zapnutí i vypnutí stroje, ale i prohlížení fotek – to vše jsou skutečně skvělé povahové vlastnosti, kvůli kterým jsem nelitoval jediného kilometru, při kterém mi „áčko“ viselo na krku.
MICHAL POZORUJE BOULDER PÁR OKAMŽIKŮ PŘED TÍM, NEŽ SPOLEČNĚ NASTOUPÍME NA LEDOVEC.
Celler Weg, 7. září 2014, Nikon Coolpix A, 1/320 s, f/3,5, ISO 100, z ruky
Firmware
„Operační systém“ je de facto identický s tím, co mám v zrcadlovkách. Přechod na „áčko“ je tak otázkou okamžiku. Druhou výhodou je pak implementace intervalového snímání s nejkratším krokem jedné sekundy, díky které jsem s ním pořídil již několik tisíc snímků pro následné složení časosběrů.
PRO ČASOSBĚRY MNOHDY SKUTEČNĚ NEPOTŘEBUJI ZRCADLOVKU DROBNÝ KOMPAKT NA SKLADNÉM GORILLAPODU UDĚLÁ V HORÁCH PRAKTICKY IDENTICKOU SLUŽBU.
Aby to nevypadalo, že jsem spokojen se vším… Na „áčku“ mi vadí dvě věci, se kterými jsem se ale už naučil žít a nevnímám je jako výraznou překážku v práci. Tou první je autofokus, s nímž se pořád těžko sžívám, neboť sem tam střelí vedle. Namísto obličeje trefí pozadí, občas se tak nějak z trucu uchýlí do rohu obrazového pole a ne a ne se chytit na střed. Pro většinu práce ale AF-F pracuje výborně, jen sem tam vznese protest. Autofokus je pak rovněž deaktivován během snímání videosekvencí, ale to mi nevadí, protože na romantická proostřování ve videu bych stejně sáhl po něčem výrazně větším. Druhou věcí, kterou bych vytkl, je nastavování spouště, které se po každé expozici musí aktivovat znova. Shrnuto, podrženo: nový Nikon Coolpix A je skvělý parťák všude tam, kde je zrcadlovka zbytečně veliká, těžká, nápadná anebo prostě zbytečná.
PRO NĚKTERÉ TYPY ZÁBĚRŮ JSOU SAMOZŘEJMĚ ZAPOTŘEBÍ DELŠÍ SKLA. MĚL JSEM S SEBOU JEŠTĚ PEVNOU ČTRNÁCTKU, PADESÁTKU A STOOSMDESÁTKU.
Vrchol Måresenspitz, 5. září 2014, Nikon 50 mm f/1,8 D, 1/640 s, f/7,1, ISO 100, z ruky
S HLAVOU V OBLACÍCH ANEB ZA HEZKÉHO POČASÍ LEZE DO HOR KAŽDÝ. TAKHLE MĚ VYFOTIL KAMARÁD MICHAL.
Na vrcholu Törlkopfu, 5. září 2014, Nikon Coolpix A, 1/800 s, f/7,1, ISO 220, z ruky
PRO KOMPOZICI S 28 MILIMETRY JE POTŘEBA TROCHU LÉPE HLEDAT POPŘEDÍ NEŽ S ULTRAŠIROKÝMI SKLY. VÝSLEDEK JE VŠAK MNOHDY VĚROHODNĚJŠÍ.
Přechod Celler Weg, 6. září 2014,Nikon Coolpix A, 1/250 s, f/7,1, ISO 100, z ruky