Oči se mi klíží s každým úderem do klávesnice. I poslední triko mám špinavé a strašně, strašně páchnu potem. Jsem neskutečně unavený. Cítím se jako skomírající svíčka, které došel vosk a hoří už jen sám knot. Nohy mám v botách šíleně otlačené, asi mám teplotu. A přesto jsem maximálně šťastný. Vlastně právě proto. Prožil jsem totiž něco velkého! Něco, co se nestane u televize v obýváku nebo na pivu v hospodě naproti…
Právě upravuji fotky na palubě českého armádního letounu, který letí z mongolského Bulganu domů. V uplynulých dnech jsem fotil příliš mnoho krásných věcí na to, abych si je všechny vybavil. Divoké koně, jak se běží napít k řece, zatímco se nad nimi klene duha. Anebo taky transport koní Převalského z Prahy − fotil jsem jej částečně z motorky, na které jsem seděl obráceně. Abych pak vyfotil rezervaci Gobi B z nejvyššího vrcholu v okolí, vyběhl jsem za 80 minut více jak kilometrové převýšení, částečně lezecky a bez jištění. V horku. Na prudkém slunci. Bez vody. Jen s foťákem na rameni. Abych měl i letecké záběry, fotil jsem pomocí GoPro z rádiem řízeného vrtulníku. Toho vrtulníku, jehož vývoj mě stál prakticky rok života, několik stehů a pět měsíčních platů. Přes to všechno krásné a zdánlivě nebezpečné, první známky produkce adrenalinu v nadledvinách cítím až nyní. Není to však letadlem ani blížícím se setkáním s rodinou po dlouhém odloučení. Je to fotkami. Až tady v oblacích si uvědomuji šílenou sílu každého okamžiku. V uších mi hraje ta správná hudba, jednotlivými šoupátky na touchpadu lovím ze vzpomínek to nejlepší z posledních třech týdnů. A až teď, když je úplně po všem, prožívám znova a znova všechno to krásné i nebezpečné. Až teď se mi chvějí rty a potí dlaně. Třídění a úpravy fotek jsou totiž to, co dává korunu veškerému mému fotografickému snažení. Mám totiž za to, že fotit do džejpeg a dívat se na fotky bez alespoň trochu kreativního přístupu v počítači je jako rande bez sexu. Jo, je to fajn. Ale není to maximum toho, co se dá ze života vyždímat. Je to jako otevřít lahev vína, přičichnout ke špuntu, ale už neochutnat…
30. června 2013
Jsou-li fotografické podmínky báječné, vznikají samozřejmě fotografie, které krom lehkých úprav kontrastu a doostření není vůbec třeba upravovat. Ba naopak, bylo by to jen jejich prznění…
Nikon D800, Sigma 300 mm f/2,8 APO EX DG HSM, clona 5, čas 1/2000 s, citlivost ISO 100
Těmi úpravami nemyslím dramatické koláže, utváření nové reality nebo přetváření vesmíru k obrazu svému. Myslím tím úplně banální změny, které z polotovaru dělají hotový produkt, z mletého masa klobásu, ze snímku fotografii. Jedná se o ty „nejprimitivnější“ změny jako úpravy globálního a lokálního kontrastu, teploty barev, ořez, vytažení stínů či aplikace jednoduchých gradientových filtrů. Bez těchto až primitivních, avšak velmi užitečných nástrojů totiž většina fotografií zapadne na dno harddisku, kde poklidně fosilizuje až do úplného zapomnění, totiž smazání. Smutný, avšak velmi častý osud mnoha potenciálně krásných fotek nejen českých fotoamatérů… Obecná tvrzení některých staromilců, totiž to, že fotografie má být hotová v okamžiku stisku spouště a nepotřebuje tedy žádný zásah v počítači, považuji za prázdné žvásty. Pravé důvody pro fotografování bez následných úprav v počítači jsou totiž u lidí, které jsem poznal, dva: lenost a neochota investovat „zbytečně“ mnoho času do fotografování. Tady je ukázka pěti fotek, které by bez těchto velmi rychlých banálních úprav vypadaly jako obyčejné výletní cvaky. Přeci jen − během fotografování v časovém presu jsem nadělal mnoho chyb. Veškeré změny byly provedeny v Adobe Photoshop Lightroomu přímo ve formátu RAW, tj. bez jakýchkoliv sofistikovaných postupů a bez nástrojů, které by nebyly na internetu zdarma ke stažení. Miluju tohle tisíciletí.
P. S.: Velmi děkuji společnosti Centrum FotoŠkoda za zapůjčení fotografické techniky a příslušenství (např. špičkový stroj Nikon D800) :-)
22. června 2013
Na snímku jsou vidět mj. klisny Cassovia, Kordula a Lima, které byly převezeny do mongolského Khomiin Taalu již v roce 2011 a zjevně se jim tam daří dobře.
Nikon D800, Nikon 180 mm f/2,8D ED-IF AF, clona 4,5, čas 1/2500 s, citlivost ISO 100
PROBLÉM: Nemá to šťávu.
POUŽITÉ NÁSTROJE: ořez, gradientový filtr s vyvážením bílé (chladnější obloha, teplejší koně) a s kontrastem, úprava globálního kontrastu, sytost barev
DOBA ÚPRAV: 53 sekund
2. července 2013
Klisna Barča sleduje letištní plochu z transportního boxu jen pár okamžiků po přistání v Mongolsku.
Nikon D800, Nikon 28 mm f/1,8 AF-S G, clona 5,6, čas 1/320 s, citlivost ISO 180
PROBLÉM: Příliš velký kontrast scény, Barča mizí v temnotě, box je velmi světlý.
POUŽITÉ NÁSTROJE: ořez, gradientové filtry, korekce vyvážení bílé, masivní úprava lokálního i globálního kontrastu
DOBA ÚPRAV: 1 minuta a 49 sekund
2. července 2013
Transport čtyř koní projíždí pod hvězdnou oblohou s Mléčnou dráhou. Náš džíp totiž v průběhu zběsilého nadjíždění konvoji ztratil směr, což se ukázalo být výhodné, neboť jsme skončili na mírně vyvýšeném místě s rozhledem do noční krajiny.
Nikon D300, Nikon 10,5 mm f/2,8G ED DX Fisheye, clona 2,8, čas 30 s, ISO 200
PROBLÉM: V extrémní rychlosti jsem zapomněl zvýšit citlivost na obvyklých ISO 1600 pro noční fotografování oblohy, na fotce tak vlastně vůbec nic není vidět, což je k vzhledem ke krásné Mléčné dráze celkem škoda… Přestože se tak zásadní chyba žádným softwarem patrně již nikdy nevyřeší, je to pořád lepší než vzácnou fotku zcela zahodit.
POUŽITÉ NÁSTROJE: ořez, korekce expozice, zvýšení lokálního kontrastu, korekce vyvážení bílé, masivní redukce šumu
DOBA ÚPRAV: 48 sekund
2. července 2013
Ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek společně s dalšími kolegy vypouští první klisnu Spange.
Nikon D800, Nikon 28 mm f/1,8 AF-S G, clona 2,8, čas 1/320 s, citlivost ISO 6400
PROBLÉM: V daném momentě byla již úplná tma, scéna byla nasvícena jen reflektory aut. Vzhledem k situaci nebylo možné použít blesk, kůň vybíhal z boxu svižně. Předem jsem navíc neznal míru odrazu světel aut od jeho boku.
POUŽITÉ NÁSTROJE: gradientové filtry, silná redukce šumu, korekce vyvážení bílé, úprava lokálního kontrastu na hřbetu koně
DOBA ÚPRAV: 3 minuty a 30 sekund
3. července 2013
Klisny Barča, Spange, Lotusz a Jácint vítají své první mongolské ráno v pořádku v aklimatizační ohradě.
Nikon D800, Sigma 300 mm f/2,8 APO EX DG HSM, clona 7,1, čas 1/2000 s, citlivost ISO 100
PROBLÉM: Velmi běžný problém fotek v protisvětle − nemá to kontrast.
POUŽITÉ NÁSTROJE: úprava globálního kontrastu a vyvážení bílé
DOBA ÚPRAV: 37 sekund
Zoo Praha získala svou světovou proslulost mj. díky projektům na ochranu ohrožených druhů zvířat. Jedním z nich je Návrat divokých koní. V rámci něj pražská zoo, za podpory mnoha partnerů, přepravila již dvanáct koní Převalského zpět do jejich přirozeného prostředí v Mongolsku. Petr Jan Juračka měl tu čest fotografovat v pořadí již třetí transport koní z Prahy zpět do divočiny v červenci 2013. Exkluzivně pro FotoVideo tamtéž sepsal třídílný seriál o zkušenostech fotografování nejen tohoto vzácného živočišného druhu.