Měnící se tvář Grónska. Klima i turisté přetváří zemi ledu

Jiří Černý, Petr Jan Juračka

Publikováno na serveru National Geographic (26. října 2012)

Grónsko, stejně jako celá Arktida, prožívá v posledních letech bouřlivé změny. Dochází k nim nejen díky globálnímu oteplování, ale i kvůli mnoha jiným aspektům, jako je přechod místních obyvatel od tradiční lovecko-sběračské společnosti k běžnému západnímu stylu života, zvýšená míra turistiky i přítomnost mnoha zahraničních vědců snažících se získat o tomto mizejícím světě co nejvíce informací.

Pro pochopení, proč dochází ke změnám zrovna v Arktidě, je třeba na ni nahlížet jako na celek. Na konci 19. století vrcholila zhruba tisíc let trvající Malá doba ledová. Od té doby dochází k postupnému oteplování celé planety. Tyto změny jsou nejvíce patrné právě v polárních oblastech, zejména pak v Arktidě. Ta je totiž na rozdíl od Antarktidy otevřený systém. Oceánské proudění i proudění vzdušných mas v severoatlantické oblasti snadno zasahuje hluboko do nitra Arktidy, a ovlivňuje tak výrazně tamní klimatické podmínky. Arktida tedy slouží jako jakási pufrační oblast udržující stabilní klima celé planety, byť za cenu bouřlivých změn uvnitř sebe samé.

Změny klimatu a Grónsko

Klimatické změny spolu s otevřeností arktických biosystémů pak generují přímo revoluční změny v oblasti živé přírody. Dochází ke kolonizaci arktických biotopů novými druhy organizmů od bakterií a sinic až po vyšší rostliny a živočichy. Postupné mizení starých biotopů pak provází mizení původních druhů, případně jejich přesun do stále severnějších oblastí. Ani Grónsko se těmto změnám nemůže vyhnout.

Oteplení klimatu otevírá cestu k využití tamního nerostného bohatství. I běžný turista zaznamená už v palubním časopise letadla směřujícího do Grónska popisy mnoha ambiciózních plánů týkajících se těžby ropy v šelfových mořích, minerálů v odledněných oblastech, výstavby hydroelektráren na prudkých ledovcových řekách a dalších podobných projektů.

Zlepšuje se i celková infrastruktura a dostupnost Grónska. Národní letecký přepravce Air Greenland funguje sice už od roku 1960, ale teprve od konce 90. let minulého století provozuje pravidelné spojení mezi Grónskem a Dánskem. V sezóně přepraví každý den do Grónska několik stovek turistů. Malý terminál v Kangerslussuaqu, jediném mezinárodním letišti největšího ostrova světa, jen tak tak pojme všechny cestující, kteří vystupují z naplněného Airbusu 330-200. Joan, starší anglická dáma čekající na odbavení svého letu, tráví v Grónsku už asi dvacáté léto. S úsměvem pozoruje hemžení lidí na letišti. Říká, že ještě před několika málo lety bylo turistů daleko méně. Mezinárodní let ale v Kangerslussuaqu přistává jen jednou denně, a tak se turisté rychle rozprchnou a na letišti zavládne opět pohodová atmosféra, typická pro odbavování vnitrostátních letů.

Turisté se ale jen tak nevypaří. Jejich cílem jsou nejvyhledávanější (a snadno dostupné) grónské destinace – například Arctic Circle Trail. Podle turistického průvodce z roku 2010 by ji mělo každoročně projít asi 300 lidí. My jsme zde ale během jednoho dne potkali i čtyřicet cestovatelů. Většina z nich přijela z Německa, potkali jsme ale i Brity, Američany, Poláky a Čechy. Berlíňan Frieda jezdí do Grónska už osm let.

„Během posledních několika let se to tady hodně změnilo,“ říká. „Přibylo mnoho lidí, postavili se nové chaty, některé mají dokonce i záchod…“ dodává s úsměvem. To, že stále více a více turistů volí jako cíl své cesty Grónsko, nevnímá jako problém. „Arctic Circle Trail není těžký trek, je dobře značený a myslím, že ho zvládne přejít každý. Tak proč bychom neměli lidem umožnit vidět všechny ty krásy okolo?“ Ptá se autor Polar Routen, německy psaného serveru o tomto nejznámějším Grónském treku.

Některé věci se mění, některé zůstávají. Domorodí Inuité stále vyrážejí na lov do tundry i na moře. Jen místo kajaků používají motorové čluny a místo luků a oštěpů kulovnice. Jejich pohostinnost ale neochladla. Poznali jsme to, když jsme stáli na břehu rozvodněné řeky a přemýšleli, jak se dostaneme na druhou stranu. Už už jsme se chystali řeku brodit, když právě připlul motorový člun se dvěma Inuity. Hned, jak nás uviděli, přirazili k našemu břehu, naložili nás a převezli. Během krátké plavby se nám lámanou angličtinou pochlubili se svým denním úlovkem. Za jeden den se jim podařilo střelit šest sobů. Prodej úlovků jim zajišťuje živobytí na úrovni srovnatelné s tou naší. Bohužel maso je to jediné, co z úlovků využijí. Goretex je přeci jen praktičtější než sobí kůže a prodávat nekvalitní letní kožešiny se nevyplatí. A tak lze v Grónské tundře často najít hnijící cáry sobích kožešin i vnitřností roztahaných polárními liškami.

Díky změnám, které v Grónsku v poslední době probíhají, se celé toto území stává přírodní laboratoří. Umožňuje totiž vědcům v krátkém čase studovat vliv oteplování klimatu na biosféru i neživou přírodu. KISS, Kangerlussuaq International Science Support, poskytuje základnu mnoha vědcům z celého světa, ať už studují geologii, klimatologii, geochemii, mikrobiologii, botaniku či ekologii v grónské tundře nebo pod ledovcem.

Otepluje se?

„Otepluje se,“ řekl nám Markus Dieser, biolog studující v okolí Kangerlussuaqu změny mikrobiálních populací žijících pod ledovcem. Jeho slova zněla divně, protože za okny terénního auta, kterým nás vezl k ledovci, právě začínalo hustě sněžit. „Skutečně se otepluje,“ pokračoval. „Ledovec pomalu ustupuje. Letos v červenci tál skoro celý jeho povrch. Co se týká rozlohy, ledovec zatím příliš neustupuje, ubývá ale jeho objem. Tání je rychlé. My už teď můžeme pozorovat výrazné změny ve zdejších bakteriálních populacích pod ledovcem, které způsobuje snížená mocnost ledu. Poklesem šířky ledovcové vrstvy se totiž mění celý chemizmus pod ledovcem. Tam, kam se původně kvůli velkému množství ledu nemohl dostat žádný vzdušný kyslík, vládlo redukční prostředí. S postupným táním dochází k vytvoření mnoha vodních koryt. Ta se zavrtávají hluboko do ledovce, někdy až na jeho základnu. Tající voda z povrchu v sobě obsahuje velké množství rozpuštěného kyslíku a mění prostředí z redukčního na oxidační. To má ohromný vliv na strukturu mikrobiálních populací pod ledovcem. Změna v těchto ekosystémech nastartuje změny ve struktuře společenstev vyšších organizmů, které se těmito bakteriemi živí, nebo které jsou závislé na produkci bakteriální biomasy. Celé to roztáčí spirálu změn, jejichž výsledek se dá jen těžko odhadnout. Změny skutečně probíhají a probíhají rychleji, než si myslíme.“ 

„Turisté, vědci, dělníci i místní lidé navíc do Grónska zanášejí stále nové a nové druhy organizmů, které se zde původně nevyskytovaly,“ pokračuje Markus. „Většinou je to neúmyslné, jako například semínka rostlin zachycená na oblečení, spóry bakterií nebo vajíčka některých bezobratlých v půdě na podrážkách bot… Někdy naopak jednají zcela záměrně. Všimli jste si před chvílí těch několika smrčků kolem cesty? Vysadil je kdosi zdejší. Prostě si usmyslel, že chce mít v Grónsku stromy. Stromy sem ale nepatří. Kdysi by tady zašly. Dnes ale díky oteplení přežijí. Podobně je to i s jinými druhy, které mohou znamenat pohromu pro místní ekosystém,“ dodává Markus.

Ne všechny změny musí nutně znamenat zhoršení stávajícího stavu. Tání ledovců a menší zámrz mořského ledu umožní do budoucna těžbu nerostných surovin a vznik nových dopravních tras i na místech, která byla před pár lety úplně nedostupná. Místní lidé očekávají tyto změny s nadějí. Přinášejí jim totiž vidinu nových pracovních míst, zlepšení kvality jejich života, soběstačnost a do budoucna snad i politickou nezávislost. Na druhou stranu mnozí si uvědomují, že těchto pokroků nebude dosaženo zadarmo. V sázce jsou nejen přírodní krásy Grónska, ale i jedinečná „duše“ jeho obyvatel…