Vyšehrad a National Geographic

Pubikováno v časopisu FotoVideo (8/2020; str. 14 - 19; PDF)
Články v National Geographic vyšly dva - o Vyšehradu (PDF) a o nádraží (PDF)

To se mě v rozhovorech pořád ptali, jestli mám nějaký fotografický sen. Dlouho jsem přemýšlel, jaký sen si vymyslet, abych nemusel vysvětlovat, proč nemám žádný fotografický sen. A pak jsem si vzpomněl, že ale přeci jen jeden opravdový fotografický sen opravdu mám. Jen jsem na něj zapomněl. Chtěl bych si někdy zafotit pro National Geographic! A tak jsem to ve dvou rozhovorech propálil, až mi opravdu zavolal sám pan šéfredaktor s tím, že si mě vybral pro velký článek. Nastal tak tedy čas si splnit svůj fotografický sen!

Po nejprve mě ani nenapadlo, že by moje téma molo být jiné, než přírodovědné. Však, to je jasné, proč by si zrovna mě někdo vybral na focení, když by nešlo o přírodní vědy? Námět mě ale velmi překvapil. Vyšehrad! Do Prčic! Jak může člověk jako já, fotit Vyšehrad? Jediné, co já vím o hlavním kostele naší historie, je to, kde se dá na hradbách v klidu vypít lahev vína s výhledem! Jenomže, příležitost orámovat svoje fotky žlutým rámečkem po druhé přijít nemusí. A tak jsem se začetl do článku Dany Emingerové, který jsem měl ilustrovat. Velmi brzy jsem pochopil, že Vyšehrad není jen magické místo s kostelem, ale že se jedná o natolik komplexní a zajímavé téma, že lepší jsem si přát nemohl. Jsem to ale nevděčník!

*V nejmenší ze tří věží baziliky Sv. Petra a Pavla, přímo pod zvonem :-) Snímek (c) Honza Šimánek*

Od začátku mi bylo ale jasné, že musím fotografování pojmout po svém. Nemohu a ani se nechci pokoušet napodobit dokonalý styl fotografií architektury Richarda Horáka či Ladislava Rennera, kteří mají vymazlené snímky, u kterých mi pravidelně padá brada. Bylo mi jasné, že chci nové, dosud nefotografované pohledy. A světe div se, i takové na Vyšehradě pořád existují.