“Jít fotit do zoo není otázka hodiny, ani dvou. Obvykle to sežere celý den a člověk má pocit, že to pořád nebylo dost. A tak jsem se prostě rozhodl zkusit, jaké to je strávit focením v zoo rovnou dny dva. Vzhledem k tomu, že byla ještě zima, bylo jasné, že lidí nebude v zahradě příliš. Aby to ale bylo skutečně intimní, Prahu jsem pro tentokrát rovnou vyškrtl ze seznamu a zamířil rovnou do Plzně, kam jsem jezdil za fotografováním zvířat vždycky moc rád. A jaké to tedy je, strávit dva dny focením v zoo? Naprostá paráda!”
Za celý den jsem mluvil jen s tygrem ussurijským a s pižmoněm. Byl to tedy spíš můj monolog, ale to mi vůbec nevadilo. Počet ostatních návštěvníků za oba dny bylo možné spočítat na prstech obou rukou a já se mohl věnovat jenom zvířatům a světlu. O fotografování v zoo toho bylo napsáno skutečně mnoho, navíc každý fotograf k tomu přistupuje po svém. Pokusím se tedy vystříhat obecně známým pravidlům a doporučením, a zaměřit se pouze na velmi konkrétní mini-tipy, které mi umožnily donést si domů použitelné fotky i po více jak deseti letech, kdy jsem do plzeňské zoo zamířil naposledy.
Lev berberský (Panthera leo leo)
Lvi nepatří mezi snadná témata, protože jsou velcí. Mým cílem je vždy nepřiznat, že je snímek pořízený v zajetí, a je tak těžké komponovat záběr tak, aby se v něm nevyskytl ohradník či jiné rušivé prvky. Proto jsem lvy ani neměl v plánu. Když jsem šel čistě náhodou kolem jejich výběhu, ozval se samec poměrně hlasitým řevem a já se rozhodl se na něj přeci jen podívat. Ještě že tak! Tento snímek vznikl v prvních několika málo minutách od zaplacení vstupného, a lepší příležitost už pro focení lvů za celé dva dny nebyla. Zkrátka štěstí.
Nikon D610, Sigma 300mm f/2.8 EX DG HSM APO, f/4, čas 1/1000 sec., ISO 1800
Abych se zbytečně nerozptyloval technikou, vsadil jsem na jedno tělo a čtyři objektivy. Nic víc, nic míň. Žádné speciální příslušenství, žádné blesky, odrazky, a jiná udělátka. Jediné vybavení, které jsem nosil oba dva dny na zádech, spočívalo tedy v:
- Nikon D610 s dvěma bateriemi a hromadou SD karet
- Nikon 50mm f/1.8 D
- Sigma 105mm f/2.8 EX DG Macro
- Nikkor AF 180mm f/2.8 D ED
- Sigma 300mm f/2.8 EX DG HSM APO
I tak vážil baťoh s pitím, náhradním oblečením a počítačem kolem patnácti kil. Není to mnoho, ale když si to člověk spočítá, nachodil jsem za oba dva dny jen v areálu zoologické zahrady kolem třiceti kilometrů. Odlehčená záda tak mají svůj jasný smysl. Protože už jsem v plzeňské zoo dlouho nebyl, zaujal jsem svou oblíbenou strategii vyčkávajícího predátora. Po každé, když jsem cítil příležitost, čekal jsem zhruba půl hodiny u výběhu, zda se něco nestane. A většinou se skutečně něco stalo. Buď si mě daný tvor přišel prohlédnout, anebo alespoň na chvíli zaujal fotogenickou pozici. Touto metodou postupuji vždy v těch zoologických zahradách, které neznám dostatečně dobře na to, abych chodil "na jisto".
Gueréza angolská (Colobus angolensis palliatus)
Ať jsem v jakékoliv zoo, pokud mají guerézy, strávím s nimi vždy alespoň hodinu. Jejich charismatické výrazy jsou neskutečně fotogenické, přičemž velmi rády i několik sekund zapózují.
Nikon D610, Nikon 50mm f/1.8 D, f/4, čas 1/80 sec., ISO 2000
Portrétování gueréz však není bez komplikací - jedním z největších problémů bývá zpravidla odraz v často silně poškrábaném skle. Pokud je barevný závoj příliš silný a nelze jej potlačit, převádím snímky do černobílé pomocí pluginu Silver Efex, tak jako tento. Druhým problémem je zpravidla nedostatek světla, kvůli kterému musím šahat i po velmi vysokých citlivostech.
Výsledná fotka na titulce časopisu FotoVideo.
Za oba dny jsem pořídil 2512 fotografií a bylo velmi příjemným překvapením, že jsem za celou dobu nemusel měnit baterii v těle, neboť ukazovala stále více jak třetinu zbývající kapacity a to i přes to, že jsem během čekání na záběr často procházel a promazával snímky na displeji. Všechny fotografie vznikly ve dnech 2. a 3. února 2015.
Tenkozobec opačný (Recurvirostra avosetta)
Tenkozobci jsou naprosto geniální ptáci. Nemyslím tím ani tak etologické, jako fotografické hledisko. Velmi rádi se oddávají koupelím, při kterých odlétávají kapky vody daleko od těla. Proto jsem si k nim našel cestu po oba dva dny tak, abych je mohl fotografovat v protisvětle. Koupel však přišla natolik brzo po mém příchodu, že jsem nestihl přehodit objektivy a musel jsem rychle fotografovat třístovkou, přičemž se mě nepovedlo ohlídat konec zobáku - tento snímek je tak hezkou ukázkou toho, že je mnohdy lepší fotografovat cíleně kratšími skly a objekt následně vyříznout. Jinak fotografie putuje bolestivě do koše, přesně jako tato.
Nikon D610, Sigma 300mm f/2.8 EX DG HSM APO, f/4, čas 1/2000 sec., ISO 800
Panda červená (Ailurus fulgens)
Pokud je na první pohled vidět, že se nějaké zvíře zrovna drží své vychozené cesty a chodí ji stále do kola, zalehám vždy do nejlepší možné pozice a čekám, až mi vleze do záběru. V mrazivém únoru jsme tuto hru hráli zhruba hodinu - zatímco panda obcházela venkovní bazének, já ležel na zámkové dlažbě. Ze všech fotografií v tomto článku je tato jediná, kterou jsem musel upravovat pomocí vrstev ve Photoshopu. Proč? Protože se i přes malou clonu zachovala v pozadí nelichotivá struktura klece, kterou jsem chtěl divákovi utajit. Krom pandy se své trasy drží často i mnohé jiné šelmy.
Verze bez vrstev
Nikon D610, Sigma 105mm f/2.8 EX DG Macro, f/2.8, čas 1/500 sec., ISO 800
Klokan (Macropus rufus)
Velkou výhodou dvou dní je fakt, že si lze promyslet úhel i dobu fotografování a poučit se tak z nezdarů prvního dne. Ne jinak tomu bylo u klokanů, kteří mají krásný výběh, na který však návštěvníci hledí z nadhledu. Jak jistě víte - to není zrovna nejoblíbenější úhel fotografů, kteří naopak preferují jasný podhled anebo pohled z očí do očí. První den jsem tak australskou expozici prakticky vynechal, abych druhý den fotografoval z chodníku mimo vlastní zoo. Zhruba hodinu před otevírací dobou jsem tak ležel na zemi a hledal průhled mezi reklamami na plotu v naději, že se buď klokan anebo emu půjdou přivítat s prvními slunečními paprsky. A podařilo se!
Nikon D610, Sigma 300mm f/2.8 EX DG HSM APO, f/4, čas 1/1000 sec., ISO 500
Sovka bubuk (Ninox boobook)
Sovka je pták, o jehož existenci jsem až do návštěvy zoo neměl tušení. Všiml jsem si jí náhodou, když jsem procházel australskou expozici ke konci dne. Stála tiše na zemi, hned u kraje klece, a vychutnávala si poslední možnost se trochu ohřát od zapadajícího slunce. Pomalými pohyby se mě podařilo se k ní přiblížit na zhruba deset centimetrů s makroobjektivem. Její klid připisuji částečně k teplotám pod bodem mrazu, coby jedné z výhod focení v zimě. Asi je Vám jasné, že jsem jel domů doslova jako prase. Šťastné prase.
Nikon D610, Sigma 105mm f/2.8 EX DG Macro, f/4, čas 1/100 sec., ISO 2000