Člověk si celej život něco myslí, dokonce to může i vystudovat na Karlovce, ale pak najednou na starý kolena zjistí, že žil celej život v omylu. Tak jako já teď. Je to pár dní, co jsem tady zveřejnil fotku mýho vyladěnýho bajku se zelenejma šlapkama… když ten tůnink viděl kamarád mechanik Michal Vojtěch v Holicích, zašel do železářství, koupil kousek plechu, ten nalakoval a zohejbal a vyrobil mi spešl držák na brčálově zelenou lahev, kterou mi pro ten účel koupil. A tak jsem jel se svým brčálově zeleným celobrkem s brčálově zelenejma pedálema a brčálově zeleným bidonem vstříc krajině, abych konečně já blbec pochopil, že ti naši východočeští rybáři nejsou vůbec tak hloupí a sobečtí, jak jsem si myslel. Že nešlapou po dědictví našich předků a nesypou (doslova) sračky do rybníků v rámci boje o vyšší zisky v excelových tabulkách. Že nekonají jen v kontextu komerčního zisku zcela bez zřetele na udržitelnost a kontinuitu. A že nechovají vodní prasata namísto ryb. Ne. Oni tu celou dobu jen ladí odstíny rybníků pro můj bajk. Tak já Vám ze srdce děkuju, milí rybáři! A teď už se na to konečně můžete vykašlat a zkusit dělat to řemeslo alespoň trochu pořádně. Já už to mám celý vyfocený a frčím dál.