Pořádná prda

Fotit chemiky, zejména partičku extrémních maniaků se zálibou v explozích, mě krutě baví - vlastně je to jeden z nejlepších pracovních úkolů, co na fakultě poslední roky dostávám. Jenomže ne vždy je to taková sranda, jak by se mohlo zdát. Pakliže se přednáška jmenuje "Luminiscence, fluorescence a exploze", je jasné, že nuda to nebude. Pokud však přednášející rozdává hned na začátku prvním řadám ochranné brýle informuje je o nouzových východech, začínám velmi bystřit, aby to špatně nedopadlo.

Tehdy to bylo prostě poprvé, co jsem si fakt nebyl jistý, jestli se vrátím domů v jednom kuse anebo jako cukr moučka. Kolem hlavy mi lítalo cosi a oba použité fotoaparáty byly po přednášce potaženy souvislou vrstvou popela. Fotit tyto řízené exploze není zcela snadné, ale metody na to jsou. Tou první by jistě byla vhodná externí spoušť, reagující na světlo, zvuk či na obojí. Já se však rozhodl mačkat spoušť ručně, což se nakonec ukazuje jako velmi vhodná alternativa - vlastně stačí jediné, trochu se bát. Jakmile se totiž člověk lekne, zcela reflexivně vykonává různé pohyby, např. mrká. Já už si za ty roky vypěstoval poněkud jiný tik - když se leknu, zmáčknu spoušť. Rozhodně mi ani nehrozí, že bych se lekat přestal, neboť tyto výbuchy umí být velmi ohlušující, zejména pro fotografa, který je celé akci vzdálen sotva tři metry. Druhou otázkou je pak nastavení fotoaparátu - v manuálu to fotit prostě nejde, neboť nemáte šanci znát ani přibližnou míru světla, která z té exploze půjde. Fotím tedy v poloautomatických režimech, nejlépe se silnou podexpozicí (kolem -2 EV) oproti maticovému měření. Ano, každá druhá exploze je nepoužitelná, ale každá první má něco do sebe, jako např. tato...
A co že to bylo za výbuch? Přesný poměr použitých látek jsem slíbil utajit, neboť se jedná o velmi nebezpečnou záležitost. Pro zvídavé alespoň mohu prozradit tak, že se v tomto případě jednalo experiment na bázi chloristanu draselného a hliníku (s trochou dalšího koření). Celé to bylo odpáleno střelným prachem zkušeným expertem. Jakkoliv toto zní nebezpečně a pro akademickou půdu až nezvykle, je to jen zdání. Ještě nikdy nedošlo v rámci těchto experimentů na naší Alma Mater ke zranění, nejvyšší škody představují urvaný chladič či poškrábaná katedra. Naopak, tyto přednášky jsou velmi oblíbené jak mezi studenty, tak u veřejnosti, a vlastně tak výrazně pomáhají zvyšovat zájem o přírodní vědy.  Tento experiment si však jednu daň nakonec vyžádal, byť jen souhrou náhod. V průběhu fotografování chemické show docvakalo zrcátko mého milovaného Nikonu D300. Po čtyřech letech, po více jak cca 150 tisících záběrů a třech procestovaných kontinentech...