Ráno na Pravčické bráně

A pak, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš… tedy, alespoň tak to tvrdil jistý Hérakleitos asi dva a půl tisíce let před námi. Přesně před dvěma lety se mě a mým studentům naskytla příležitost přespat na Pravčické bráně, na karimatkách a ve spacácích přímo pod ikonou Českého Švýcarska, které ji má dokonce ve znaku. Ráno po rozbřesku se to nějak sešlo, že jsem namísto východu slunce fotil studentku Blanku na kamenném ostrohu nad propastí, v rouše Evině. To se na mých kurzech občas tak děje a mě to baví, samozřejmě. Blanka tehdy odložila stud a před objektivy dalších studentů ochotně pózovala tak dobře, že na ranní autobus jsme museli běžet. A teď, po dvou letech se situace opakovala do puntíku. Stejné místo, stejná Blanka a stejný úprk na autobus. Hérakleitos měl ale pravdu - řeka byla pozměněna. Ostatní tentokrát fotili na analog a tahle aktuální fotka byla focená při západu.

Kauza na Luční boudě

Ke kauze na Luční boudě jsem se vůbec nechtěl nikde vyjadřovat. Důvod je prostý - jsem přesně uprostřed :-) Pro obě instituce (tedy Luční/Labskou) i pro KRNAP jsem pracoval a mám s oběma hezký vztah. A proč že se do toho teď pouštím? To je docela pochopitelný, ale já to vezmu ze široka, protože tahle problematika je mnohem složitější, než by jeden čekal.


Začnu Luční boudou, kde se stavuju na knedlíky už od devadesátek. Jo, takhle jsem starej. V roce 2014 jsem pak na Lučku poprvé dorazil pracovně (viz přiložený archivní snímek), od té doby pak ještě asi dvakrát nebo třikrát. Klára je asi docela výstřední dáma a není to určitě žádná typická horalka. Ale přesto dokázala pozvednout úroveň Luční (a následně i Labské boudy) z ruiny na luxusní hotel. Nechci se teď pouštět na tenký led a polemizovat, jak moc patří takhle vyšperkované bydlení do klidové zóny, protože za mě to vadí pořád míň, než třeba lanovka na Sněžku. Když jsem tehdy pochopil, kolik stojí topení a provoz takové boudy, přestal jsem řešit cenu piva, guláše i přespání. Chceš, nebo nech bejt. A tak jsem na Luční dojel ještě několikrát soukromě i se ženou, protože proto. Miluju to místo. Miluju Krkonoše. A ten výhled na Sněžku z pokoje je nádherný a za ty peníze mi to vždycky stálo.


A teď ke KRNAPu. Co se jako malej prďola pamatuju, borci v zelenejch kabátcích mě tehdy krapet děsili. Měl jsem na ně spousty otázek a nechápal jsem, co to je za lidi. Jenomže jsem pak vyhrál botanickou soutěž, bydlel na Rýchorách a strávil tejden s lesákama, kterýma jsem do ty doby lehce pohrdal. Dobře, bylo mi čtrnáct, to člověk pohrdá každým. Ale lesáky jsem začal brát jako lidi, kterým třeba záleží na lese stejně, jako nám běžnejm lidem, jenom to celý vnímají jinou optikou. Později jsem se tak začal s KRNAPem oťukávat víc a víc až jsem pro ně natočil film k výročí národního parku a dokonce i sérii videospotů pro skvělý muzeum ve Vrchlabí. A víte co? Teď už znám v KRNAPu hroznou porci lidí a všichni do jednoho ty hory milujou, jako svůj domov. Protože to jejich domov je. Nejsou to zelený mozky, snaží se vyjít vstříc lidem i přírodě. A to je zatraceně těžký! Prakticky denně řeší, koho naštvou míň a koho zase zejtra víc. Protože jinak to nejde, v Krkonoších by chtěl něco dělat každej a byl by to za chvilku Disneyland.


No a teď konečně k tý problematice. Tady totiž nejde vůbec o Luční boudu a nějaký pitomý pokuty. Problém je mnohem horší. Chystá se novela zákona, kterej je strašně starej a potřebuje jí jako sůl. Jenomže za tu dobu, co se novela chystala, se do ní vrtlo hned několik zájmů a lidí… a pokud novela vyjde, tak ten zákon totálně dojebe celou ochranu přírody jako takovou. Hele, Windows už nemám deset let, ale představuju si to jako kdyby se Vám přes noc nainstalovala aktualizace a měli jste zpátky Windows XP z roku 2000. Ta novela je lobistické fuj a bylo mi ctí podepsat se jako přírodovědec pod protest proti ní. Možná to tolik neznamená, ale přírodovědci nemají moc jiných nástrojů, jak vyjádřit, že je něco velký špatný.


Po netu teď kolují teorie, že celá kauza kolem Luční je součástí lobbingu za tuhle novelu. A jakkoliv to zní logicky, já věřím na presumpci neviny. Věřím, že je to jen jedno velký neštěstí a že se to podaří nějak zachránit. Protože „vítězství“ ani jedné strany není v zájmu nikoho. Nikdo nechceme, aby Luční ukončila provoz, anebo byla v režimu, v jakém je teď. A nikdo nechceme, aby se tam mohlo jezdit jen tak. Protože pořád je to krásný místo í díky tomu, že se tam musí dojít pěšky, anebo dojet na kole. A já tam moc rád jezdím na kole. Na borůvkový knedlíky a na Paroháče, jen co vyfrézujou asfaltku, hezky po sněhu. A moc doufám, že si na ty knedle zajedu i příští rok.

Nejsou to šlapky!

Ty jo, tak se to fakt stalo! Já se dneska normálně, napříč všem prognózám a životnímu stylu, dožil čtyřicítky!

S rodinou jsem to už oslavil, s kamarády povětšinou taky. Krize středního věku zatím čeká někde ve křoví a tak bych to teď chtěl oslavit s Vámi všemi a to ve stylu! Právě teď jsem spustil předprodej mé nové knížky na Hithitu, kde ji lze získat levněji, než bude na krámě. A taky je možný tam levněji koupit vstupenky na moje přednášky a jedno velké překvapení! :-)

Jinými slovy, je tady možnost si k mým narozeninám koupit dárek ode mě, ale zároveň taky tak trochu pro mě! Děkuju Vám všem za přízeň a hlavně, že Vás ty moje příběhy baví a že čtete. Děkuju!

Nový deník je tady! :-) Míle 2024!

Bylo to tak jiné! Pokaždé, když si na tohle dobrodružství vzpomenu, naběhne mi husí kůže a vyschne mi v krku. Nerozumím tomu, že jsem do toho šel a už vůbec ne tomu, že jsem to dojel. Míle! Závod horských kol z nejvýchodnějšího bodu Slovenska do toho nejzápadnějšího cípu Čech. Terénem, sám, bez podpory. Bouřkami, bahnem, ale taky krásnou Československou krajinou… Konečně jsem to nějak vstřebal a dopsal deník. Vzhledem k tomu, že by měl být deník součástí mé nové knížky, jejíž vydání plánujeme přesně za rok, nechci teď dávat deník ven úplně veřejně. Na druhou stranu je to pro mě natolik aktuální a osobní téma, že jej potřebuji s někým sdílet… Ode dneška tak vychází kompletní deník z Mil každý pátek, pondělí a každou neděli u mě na Herohero.com. Děkuju všem, kdo tam už jste!

Jsem zpátky z Yosemit

Tak jsem se dnes ve tři hodiny ráno probudil a už nezabral. Časový posun si nemilosrdně pohrává s mými biorytmy, jako už tolikrát. Včerejší půlnoční návrat z Ameriky mi přijde strašně dávno a já se snažím si uvědomit, že jsem to fakt udělal! Opravdu jsem se sbalil s kámošem z jeslí a vyrazil s ním lézt do Yosemit? Asi jo! Přestože jsem já rozhodně nevyrazil s cílem nějakého většího lezení, ale naopak s touhou po focení zejména na druhém konci lana, těch zážitků stovky metrů nad zemí je nepočítaně! Z Yosemit jsem neplánoval (a zatím patrně ani neplánuji) žádnou ucelenou přednášku, ale ukázat pár fotek a surových videí prostě někomu potřebuju, jak jsem toho plnej. Kdybyste se na to chtěli podívat, včera jsem se na neformální projekci s Yosemitskou tematikou dohodl s High Pointem -  provedeme to v prodejně Hanibalu na Senovážném náměstí, 24. října od 16:30 hodin. Já tam budu už od 16:00 a plánuju zůstat alespoň do 18:00. Nečekejte ucelenou hotovou show ani chlebíčky, nýbrž spontánní, koktavou a nesouvislou zpověď pošuka v Kalifornii. Prodejna není velká, ale mám ji rád, protože je to kousek na vlak. Vstupné logicky žádné. Těším se na Vás!

900 metrů vysoký skalní masiv El Capitan (2307 m n. m.), národní park Yosemite, Kalifornie, USA
8. září 2024, 20:32

Nikon Z 9, NIKKOR Z 26mm f/2.8, 15 sec., f/3,5, ISO 3200, vertikální panorama dvou snímků ze stativu Manfrotto Pixi.

Tak jsem se dnes ve tři hodiny ráno probudil a už nezabral. Časový posun si nemilosrdně pohrává s mými biorytmy, jako už tolikrát. Včerejší půlnoční návrat z Ameriky mi přijde strašně dávno a já se snažím si uvědomit, že jsem to fakt udělal! Opravdu jsem se sbalil s kámošem z jeslí a vyrazil s ním lézt do Yosemit? Asi jo! Přestože jsem já rozhodně nevyrazil s cílem nějakého většího lezení, ale naopak s touhou po focení zejména na druhém konci lana, těch zážitků stovky metrů nad zemí je nepočítaně! Z Yosemit jsem neplánoval (a zatím patrně ani neplánuji) žádnou ucelenou přednášku, ale ukázat pár fotek a surových videí prostě někomu potřebuju, jak jsem toho plnej. Kdybyste se na to chtěli podívat, včera jsem se na neformální projekci s Yosemitskou tematikou dohodl s High Pointem -  provedeme to v prodejně Hanibalu na Senovážném náměstí, 24. října od 16:30 hodin. Já tam budu už od 16:00 a plánuju zůstat alespoň do 18:00. Nečekejte ucelenou hotovou show ani chlebíčky, nýbrž spontánní, koktavou a nesouvislou zpověď pošuka v Kalifornii. Prodejna není velká, ale mám ji rád, protože je to kousek na vlak. Vstupné logicky žádné. Těším se na Vás!

Kalendář na rok 2025!

S plynutím času je to prý tak, že čím jsme starší a čím více máme v životě zkušeností a prožitků, dny i týdny nám plynou poněkud rychleji. Nevím, jak to máte Vy, ale pro mě je to tako by to bylo včera, když jsem s radostí „vykopával“ kalendář na rok 2024. A je to tu zas - tentokrát na rok 2025!

Děkuju, že máte o moje kalendáře takový zájem. Děláte mi tím velikou radost a věřím, že kalendáře dělají po celé ty roky radost i Vám…

Kalendáře jsou k objednání či k rezervaci tady:

http://petr.juracka.eu/kalendar

PS.: nevím čím to je, ale nepamatuju si, že bych tenhle slavnostní výkop kalendářů dělal někdy v klidu, z domova… Obvykle spouštím prodej vysoko v Himálaji, nebo odkudsi pod stanem… letos tomu není jinak. Ráno jsme se ženou ještě evakuovali pardubický sklep, teď už se blížím do televizního studia na natáčení Výborné show s Lucií a ve čtyři ráno už zase svištím přes oceán. Život je tak rychlý! A je to tak dobře.

NECHAL JSEM SE ZAPÁLIT A NENECHAL SE UHASIT!

No jo. Ne nadarmo se říká, že papír snese všechno a že když má něco fungovat teoreticky, není vůbec jisté, že v praxi to nebude přesně naopak… Dokud nemusí člověk vsadit svoje zdraví na nějaký přírodovědný fakt, věří se tomu snadno. Ale nechali byste se (doslova) zapálit , abyste dokázali, že stačí opravdu drobný pokles zastoupení kyslíku v atmosféře (tj. z 21% na 16%), aby nehořelo? Připočtěte k tomu pronájem plamenometu za asistence filmových kaskadérů a bylo jasno. Šel jsem do toho!

Tak jo, já fakt jedu Míle

Od doby posledního blogu uběhlo už hodně času. Po návratu z Kolumbie jsem se doma příliš neohřál a rajzoval následně v Nepálu, Rumunsku a v Irsku. No a teď mě ale čeká něco šílenýho! Závod na tisíc mil, bez podpory, divočinou československého pohraničí. Níže přikládám seznam toho, co beru s sebou. Sám si teď nejsem jistý, zda bych něco ještě neměl nechat doma… :-)

POLOŽKA VÁHA (g)
KOLO & BRAŠNY 13535
Rock Machine BLIZZ CRB 70-29 11000
Garmin držák navigace 70
Acepac Edge 7 MKIII 650
Acepac Saddle Harness MKII 390
Acepac Saddle Drybag MKII 8l 210
Acepac Zip Frame Bag L MKIII 210
Acepac Fuel Bag L MKIII 125
camelback Pinguin Basic 3 l 200
Triatlonová řídítka Van Rysel Long Distance 590
košík, šrouby, redukce 90
NÁŘADÍ A VYBAVENÍ 755
toolbox do košíku na lahev Lezyne 95
olej Interflon Dry Lube 54
náhradní patka k přehazovačce 24
sada na opravu duší Lezyne 60
pumpička Lezyne 90
multitool MAX1 123
náhradní brzdové destičky (2 páry) 35
kartáč na řetěz 14
náhradní duše 230
zámek na kolo 20
stahovací popruh SeaToSummit 10
FOTOTECHNIKA 1466
Nikon Z 30 s Nikkor Z DX 16-50 mm f/3,5-6,3 VR 541
náhradní akumulátor Nikon 53
DJI Osmo Pocket 3 237
DJI Osmo Action 4 148
náhradní akumulátory DJI (2 ks) 68
DJI Mic 2 36
stativ JOBY Gorillapod mini 37
stativová redukce DJI 33
hrudní popruh od GoPro 231
paměťové karty microSD & SD 27
velká utěrka na techniku Nikon 22
malé utěrky na techniku Nikon 33
DOBÍJENÍ 708
powerbanka Xtorm 20 Ah 384
zdroj UGREEN 177
kompletní kabeláž 147
NAVIGACE & OSVĚTLENÍ 499
Garmin Edge 530 77
Garmin Forerunner 945 50
Garmin Charge Power Pack 132
zadní blikačka ONE 19
přední světlo ONE 650.LUMENS 185
čelovka LedLenser NEO1R 36
OSTATNÍ 337
iPhone 11 245
ibalgin, kleštičky na klíšťata, tejpa 15
občanka, neoznačené bankovky 77
SPANÍ 879
spacák Sir Joseph Minimis 347
karimatka Therm a Rest NeoAir UberLite Regular 253
žďárák High Point Super Light 2.0 Cover 279
OSTATNÍ POVINNÁ VÝBAVA 244
dezinfekce 17
izotermická folie 56
špagát 4 m 58
kompas 5
zápalky se škrtátkem 4
píšťalka 3
pepřák 101
HYGIENA 265
ručník na ksicht během jízdy 105
hrníček SeaToSummit 47
opalovák 50 64
krém Muc-Off Chamois 49
kartáček a pasta 37
OBLEČENÍ 2032
kraťasy Silvini MTB 328
cyklokraťasy Casteli 197
mikina Hanibal merino RAB 293
návleky na nohy Silvini 135
návleky na ruce Van Rysel 44
ponožky High Point Lord 83
náhradní ponožky High Point 72
trenky super.natural 72
čapka pod helmu 49
brejle 100% Peťo Sagan 48
rukavice 100% 71
rukavice Rock Machine 60
goretex bunda High Point Cliff 262
buff Adventure Menu 34
triko Hanibal 114
dres Rock Machine 170
SAKUM PRDUM BEZ KOLA 7185
SAKUM PRDUM S KOLEM 20720
SAKUM PRDUM I SE MNOU 92120

Vplouváme do kaňonu!

Je tu naše poslední ráno v civilizaci a s ním i druhá část naší kolumbijské expedice. Původně měla začít již včera, ale jak se na místě ukázalo, část našeho poměrně ambiciózního plánu zcela ztroskotala na extrémním znečištění řeky Chicamocha. Ne, nebudeme patrně první lidé, kteří ji sjedou zcela celou, neboť její horní tok ve 2500 metrech nadmořské výšky namísto horské bystřiny připomíná mnohem více městskou stoku, kterou jsme si sami pro sebe pojmenovali jako „peřeje sraček“. Kolumbie zkrátka ještě nemá natolik rozvinutý systém čističek odpadních vod, jako my. Ale proč jsme si vybrali zrovna tuhle řeku? No, není to složité. Vytvořila totiž druhý největší kaňon na světě, o sto padesát metrů hlubší, než slavný americký Grand Canyon!  A tak jsme se posunuli o 200 km po proudu níž a právě teď dobalujeme lodní vaky a vyrážíme vstříc kaňonu, kde na nás patrně nikde nečeká stín ani možnost dokoupit vodu či jídlo. Jak budeme na signálu, netušíme. Ale pro případ nouze máme satelitní telefon. Vyrážíme! Mějte se!

Druhá projekce filmu!

Když jsme se s Honzou Trávou a s klukama z BWT rozhodli pro projekci filmu Něha Himálaje ve Světozoru, ani ve snu by nás nenapadlo, že celý sál vyprodáme za tři dny! Moc Vám za tenhle zájem ze srdce děkuju, hodně to pro mě znamená. Při nejmenším to, že Vás tahle moje dobrodružství mimo naší civilizaci baví! Honzovi i mě chodí dotazy na další projekce a povedlo se nám vyjít Vám vstříc - dodáváme druhou projekci! Stejné místo i datum, tj. kino Světozor a 11. března, ale od 18 hodin. My ten dvoják zvládneme a užijeme si Vás dosyta! Přidat nějaké další projekce v jiných městech a později je teď mimo naše možnosti - Honza odlétá opět do Nepálu pár dní po akci. Těším se na Vás, lidi! A na ten film vlastně taky :-) Odkaz na lupeny v biu.

FCB událost: https://www.facebook.com/events/959885165562233

Lupeny možno koupit zde: https://foxticket.cz/akce/premiera-filmu-neha-himalaje-2-termin

Dokázali jsme to!

Právě teď, jakože fakt teď, jsme doslova doběhli zpátky do civilizace z té brutálně nedostupné divočiny! Máme desítky vzorků, dle prvních odhadů se jedná v několika případech o vědě dosud neznámé druhy orchidejí a kapradin. Stálo nás to mnoho sil, bylo to celé o hodně těžší, než si kdokoliv z nás dokázal představit… ale dokázal jsem psát deník, máte se na co těšit. Teď je ale čas na jídlo, jdeme se dojíst a hlavně dopít. Nevěřil byste, jak je těžké sehnat pitnou vodu v páramu. Dobrou noc, chuť a náladu!

Ahoj z Kolumbie! :-)

Velice těžko se mi hledají slova na to popsat rozlehlost zdejší krajiny. Odborně bych to nazval jako něco mezi "fakt hustým" a "kulervoucím". Každopádně naše kolumbijská expedice má dva cíle, první čistě botanický v horách a druhý poněkud dobrodružný na řece. Na snímku vidíte obojí najednou a my právě teď vyrážíme do hor, kde budeme takřka jistě několik dní bez civilizace, mimo cesty i mimo signál. Tak se tu zatím mějte všichni famfárově a my se budeme snažit o totéž

Premiéra filmu Něha Himálaje

Něha Himálaje skutečně nebude „jen“ kniha, ale taky film! Upřímně, absolutně netuším, jak bude vypadat, ale o to víc se na něj těším! A jak je to možné? Protože v něm „hraju“, vzdal jsem se úmyslně jakéhokoliv vlivu na podobu dokumentu, který si vzalo do parády kreativní duo Czech Vibes, tak jako v případě našeho minulého společného filmového počinu Malinká. O filmu Něha Himálaje tak můžu říct jen dvě věci - za prvé: bude mít asi čtyřicet minut a za druhé: na jeho premiéře 11. března nebudou chybět Tráva, Czech Vibes, a ani já. Slavnostní promítání doprovodíme zasvěceným výkladem a zajisté bohatou diskusí! :-) Těším se na Vás!

PS.: pro prvních sto návštěvníků jsou připraveny lístky za cenu 290,- a pak už to bude za 350,- korun za lístek.

Dnes večer velká televizní premiéra!

Jsou projekty, na které do smrti nezapomenu, bez ohledu na dobu, která od nich uteče. Je to už osm let, co jsem během natáčení s Petrem Horkým a Miroslavem Bártou v egyptském Abúsíru dostal tu životní příležitost vystoupit na vrchol Nyuserreovy pyramidy, anebo třeba vyjmout vlastníma rukama ostatky člověka, jehož kosti na tento moment čekaly v hlubokém pouštním hrobu pět tisíc let. Tam tehdy vznikl nápad na mnohem větší projekt, v rámci kterého jsme se jako ta stejná parta podívali do Amazonie, mezi indiány kmene Waorani, o které pojednává tohle krátké video, coby trailer. Z našich cest však vznikl mnohem epičtější dokumentární film Civilizace - Dobrá zpráva o konci světa, který má za sebou řadu českých, ale také světových premiér. A proč to píšu dnes? Protože právě dnes od 21:00 můžete na ČT 2 celý dokument shlédnout v jeho úplně první televizní premiéře. Tak si to, jak říká jeho režisér, dejte. A pak dejte taky vědět mě, jaký je Vás pocit z celého projektu. Těším se na Vaše názory!

https://www.ceskatelevize.cz/porady/14509467103-civilizace-aneb-dobra-zprava-o-konci-sveta/

A pokud nestihnete vysílání v televizi, film bude nějaký omezený čas ke shlédnutí i na i-vysílání České televize, tj. i na červeném tlačítku.

Šťastný nový rok!

Osmnáct měsíců života mého dronu ve třech a půl minutách? Jo! Tohle je můj dárek do nového roku Vám všem s jediným poselstvím - sbalte ranec a vyrazte ven! Třeba za komín, třeba jen na víkend. Tak hodně štěstí!

NA LANĚ V POLSKU: Tak takovej trénink jsme nečekali

„Vy dva musíte být tedy pořádně bohatí“ popadal ze za břicho smíchy Sławek, správce polského lezeckého kempu, do kterého jsme s Komárem dorazili každý vlastní černou oktávkou. Naše cesty z Pardubic a z Jablonce se scházejí až v lese asi tři kilometry před základnou, a to na křižovatce terénních cest, kde jsme se oba dokonce opravdu potkali a to ve stejnou minutu. V celém kempu jsme byli jen my dva a veselý provozovatel „Tabora Pod Krzywą“, který se dříve věnoval extrémnímu lezení, ale nyní je to zapálený jachtař. Hrdý je zejména na to, že svým terénním autem zásobuje horolezce tím nejlepším polským pivem. Tedy, alespoň to tvrdí a my mu na to skočili - koupili jsme si do zásoby na večer hned několik lahváčů a schovali je v kufru komárovy oktávky, zatímco v té mé jsme se rozhodli spát. Na to všechno ale teď nebyl čas. Náš cíl jsou zdejší žulové skalní věže, na které vedou vyhlášené cesty. Rychle jsme vybalili vybavení, provedli jeho kontrolu, naházeli to všechno do ruksaků a vypálili jsme už pěšky směrem Gore Sokole, kterým my Češi neřekneme jinak, než Sokolíky. Světová lezecká oblasti, třes se! Jsme tady!

Když jsme zadýchaní dorazili pod první asi sedmdesát metrů vysoký šutr Krzywa Turnia, měli jsme dobrý pocit. Sice to nevypadá na žádná obří madla, ale zas tak vysoké nám to nepřišlo a hlavně Komár vytáhl Braník v plastu na kuráž. Když „polski štylo“, tak se vším všudy. Bylo to skvělý, to nemůžu říct. Zatímco Komár na prvním konci lana dováděl jak pominutej a jeho pohyby připomínali valčík Evy Adamczykové ve StarDance, já se trápil ve spárách i v plotnách, asi jako Jiří Schmitzer při tangu. Ale nespadl jsem zatím ani jednou a nahoře jsme se oba radovali natolik, že jsme se rozhodli to vylézt ještě jednou, tentokrát těžší cestou, American Direct. Ta ale vedla přes velice odvážné místo, z kterého Komár vycouval, no prostě se vybál a obešel to jinudy, abych to já zkusil za ním v „té správné lince“. Bavilo mě to moc, ale přesně v tom místě, kde to můj souputník vzdal, jsem pochopil, proč. „Ty vole, tohle ne ne!?“ halekal jsem vyděšeně, než jsem se pro ten krok rozhodl. Sice na druhém konci špagátu, ale v případě pádu mě čeká celkem slušný kyvadýlko, do boku po zádech. A tak jsem za chvilku stál v mírném převisu, jedna ruka volná, druhá v titěrném chytu, nohy na tření. Teď sebrat odvahu a skočit do madla! Tři! Dva! Jedna! „Ty vole, to nedám!“ volám na kámoše. „Ty vole, to dáš“ opětuje palbu a tak to zkouším znova, teď už bez počítání. A jak jsem se odrazil do dynama na madlo, ta hlavní noha mi ujela a já tak visel jen na dvou článcích dvou prstů pravé ruky. Tak moc jsem nechtěl spadnout, že jsem to udržel i na třetí zoufalý pokus, než jsem konečně dosáhl na madlo levačkou V tu chvíli mě pohltila bolest prstů pravé ruky. Nebyl jsem schopný ničeho, než zkrouceného sebelitování dobrých deset minut na polici, kam jsem se rychle vyhoupl. Bolest pomalu přešla v euforii p pak jsme to dolezli už za tmy a smáli se celou cestu až do kempu. Myslel jsem si, že ta nejtěžší část dneška je za námi, ale to jsem se dramaticky pletl.

Rozdělat oheň, ustlat v autě, otevřít první polské pivo a uvařit večeři. Tak ten poslední bod měl dneska na starosti Komár, což si uvědomil až cestou do Polska. První, co v krámu u silnice zahlédl, byla plechovka fazolí. Přestože věděl, že budeme spát spolu v autě a budeme pít pivo, prohlásil to za naší večeři. „No, až zas tak bohatí asi nejste!“ promluvil ze tmy opět vysmátý správce Sławek, když viděl, jak na vařiči mícháme fazole s cizrnou a zajídáme to chlebem. Druhý polský pivo bylo ještě dobrý, u třetího už jsem cítil drobnou únavu. Ani jeden jsme se nechtěli opít, však nás zítra čeká celý den lezení. Zapluli jsme do oktávky a usnuli.

Až ráno jsem si uvědomil, že něco není v pohodě. Točila se mě bolavá hlava, Komár zmalátněl taky.  Přes nic jsme si vydýchali veškerý myslitelný kyslík, naše plnoletá holka zjevně těsní stále perfektně. „Možná jsme si měli na noc otevřít alespoň trochu okno, co?“ uvědomil jsem si u snídaně, kterou jsem za chvíli odevzdal okolnímu lesu. „Asi jo, člověče, taky nejsem svěží…“ No nic, zabalili jsme si ruksaky a vyrazili ke skále, co se jmenuje „Gilotyna“. „Kdyby byla opravdová, vyřešila by mojí bolest hlavy spolehlivě“ pokusil jsem se o vtípek, který ale Komár neslyšel, neb se taky vzdálil na delší moment do hvozdu. Když se vrátil, vypadal docela dobře a oblékl se do sedáku. „Ty hele, já Tě klidně odjistím, pokud Ti neva, že u toho budu ležet…“ pokusil jsem se jej odradit od toho, od čeho Komára odradit nelze. Nastoupil obratem do cesty, zatímco jsem v leže schoulený do klubíčka symbolicky přidržoval lano, na které se navázal. Myslím, že jsem během toho několikrát i usnul, ale Komár většinou nepadá, to nevadí. „Jsem nahoře! Zruš!“ A zbytek si už nepamatuju. Probudil jsem se až za hodinu zimou. Komár byl na zemi, četl si průvodce skalami a trpělivě čekal než se dám dohromady.

„Tak hele…“ promluvil ke mě, když viděl, že už nespím. „Jestli jsme tady chtěli potrénovat lezení v extrému, tak se nám to, myslím, povedlo!“ a smál se na mě, i když by se mohl klidně zlobit. A tak jsme došli k nejvyšší skále v okolí a vylezli ji v začínajícím dešti. Myslím, že jsme připravení spolu vyrazit. Ale kam, to se dozvíte až někdy příště :-)

POŠTOVNÉ GRATIS!

Všimli jste si už taky, že má moje nejnovější kniha ideální tvar pro zabalení do vánočního papíru? Ještě, že jsme ji nevytiskli kulatou! Ne, že bych chtěl něco naznačovat, ale Vánoce jsou za dveřmi a s nimi se blíží i dotisk Něhy Himálaje. A protože by bylo knížkám na skladu přes svátky smutno, rozhodli jsme se spolu s naší distribucí pro takový speciální krok - poslat Vám knížky s poštovným zdarma. Během objednávky stačí zadat správný význam zkratky DPD, což jak jistě víte, znamená: “DarekProDobrodruha” Kód funguje od teď do 19.12. 19:12 hod., kdy nastane taky ten okamžik, kdy přijmeme poslední objednávky, které budeme schopni doručit před Štědrým dnem, třeba i do Vašeho oblíbeného alzaboxu.  https://bwtbooks.cz/kniha/petr-jan-juracka-neha-himalaje

Snímek (c) Michal Dufek