Zoo Praha, 20. ledna 2012
Čím dál tím víc mám dojem, že se spousta lidí nedokáže smířit s tím, že jsou živí... Že jsou naživu a mohou tak život prožívat... Užívat si... Vždyť to celý není jen práce a povinnosti, ale naopak, pecka... Svoboda... Ty vole, máme šanci prožívat tolik krásných chvil, tak přestaňme myslet na důležitý věci, a nechme se unést tím, co za to stojí - životem.
Velká Geologická posluchárna, Albertov, Praha, 31. ledna 2012
Po hodně dlouhé době jsem byl na přednášce, kterou jsem byl schopen celou dobu sledovat, přednášející mi mluvil doslova z duše, přestože byl úplně mimo! :-)
Pozn. do posluchárny jsem šel původně za účelem nafotit jí pro publikační účely plnou studentů, jak to po mě chtělo Oddělení vnějších vztahů. To se ale během zkouškového dělá blbě. A tak jsem si musel vystačit sám :-)
Když napíšu, že jsem se byl včera projet na kole, bude to takovej normální nedělní status. Když k tomu dodám, že jsem to omylem poslal celej i s kolem do rybníka, bude to mnohem zajímavější. No a když to zakončím tím, že jsem si to mokrej užil o to víc a celý svoje ježdění ještě natočil na video, bude to takovej lepší nedělní status ;-) Bylo krásně, jaro je tu! :-)
Lomy u Kunžaku, 15. června 2012
A tady jedna fotka z natáčení :-)
Pozn. jednalo se o natáčení krátkého němého dokumentu z dějiště týdenního Terénního ekologického cvičení v jižních Čechách (viz video níže).
Pardubice, 15. července 2012
Včera jsme s Votápkovýma zapíjeli jejich nový přírůstek do rodiny - Verunku. Po několika pivech mě nenapadlo nic jinýho než vyřezat díru do plechovky a dát ji před foťák, který jsem ukradl novopečenýmu fotříkovi Michalovi. Vzniklo moje nový veledílo "Verunka už je venku, pohled zevnitř". Ach jo :-)
Zoo Praha, 9. srpna 2012
Ze všech Lucií co znám má tahle prostě ty voči nejhezčí... Tímto se omlouvám všem Luciím, který umí číst... ;-)
Qarlissuit, Grónsko, 14. září 2012
Ne, cool není sedět na prdeli doma u kompu a psát na facebook že jsi cool pomocí megahustejch zkratek jejichž význam si člověk musí googlovat. Cool ani není koupit si triko za litr, protože to je ta značka co nosí Rytmus a Zagorka na spaní. Cool je rozdělat si v mrazu oheň pod hvězdama v krajině, kde není jedinýho stromu. Nechat si vysrážet rosu na spacáku, nechat ji následně zmrznout a ve stanu zjistit že seš totálně cool. Vlastně totálně v hajzlu protože až do rána budeš klepat kosu a drnčet zubama že to bude plašit soby ještě tejden. Víc cool už to nejde. Tak tohle bych měl střelit těm týpkům,co dělaj reklamu pro Snickers...
Eqalugaarniarfik, Grónsko, 15. září 2012
Někdy není snadný pohlédnout pravdě do tváře a smířit se s ní. Snadno si člověk nalže že už leccos viděl a leccos umí. Realita je často ale někde úplně jinde, vysoký mínění má o sobě zpravidla jen ten nejomezenější hňup. Takže to říkám na rovinu: celkově je podle mě zatraceně málo fotografů, kteří fakt fotí, mají cit, rozmýšlí... Když se ale člověk ohlédne za celé století zpět, najdou se v něm časem zahuštěná jména dosud nepřekonaných heroes. Jednou z nejvíc epic figur československý fotografie vždy byl a bude Josef Sudek (1896-1976). Tenhle týpek si vystačil s naprosto minimálním vybavením, a jen tak klíďo píďo si fotil převážně v centru Prahy aby rozsekal každýho dalšího, kdo se o něco podobnýho kdy pokusí. Dodnes. Všichni si s těma moderníma zrcadlovkama a počítačema tak maximálně můžeme koupit vstupenku na jeho výstavu a čumět jak se to dělá. Uměl! Jedna z jeho big fotek se jmenuje "pohled z okna mého ateliéru", což byl ve skutečnosti kompozičně brutálně vychytanej snímek z okna miniaturní místnosti , kde fotil. Ruku na srdce - kdo ho byť nevědomky někdy nenapodobil? Respekt pane guru. Jedním snímkem založil vlastně celý proud. Vždyť kolik věcí, krom ženských, je tak neskutečně úžasných a nekonečně fotogenických? Pohled z okna, ať už je kdekoliv otvírá brány ven. Vzbuzuje představivost. Zasněnost. Vyvolává vzpomínky na minulost, přivolává myšlenky na budoucnost. Kdo z Vás občas občas nestojí u okna a prázdně hledí ven? Tady je můj výstřel do tmy. PS.: Kdo by to náhodou nepoznal, jedná se o fjord Maligiaq focený z okna chaty Eqalugaarniarfik.
Russelův ledovec, Grónsko, 19. září 2012
Možná to vypadá jako vobyčejná fotka z Grónska. Není. Alespoň pro mě :-) vstával jsem za brutálního mrazu, vylízt ze stanu byl stejnej pocit jako ta studená sprcha po sauně. Rychle se oblíct a hurá pod ledovec. Postavil jsem foťák na stativ, záběr jsem měl "vymyšlený" de facto už od večera. Jak se ale ráno ukázalo, tohle bylo zjevně nejzastíněnější místo celý severní polokoule, takže za víc jak dvě hodiny bylo světlo všude a tady ne :-) Pak už se jen pamatuju že mě totálně zmrzlýmu Džorč pomáhá ke stanu a do spacáku a čekám na kafe, co mi udělal abych rozmrznul. Úžasný!
Další dva oblíbené statusy jsou z října 2012. Spojuje je to, že fotky byly pořízeny GoPro, což je speciální, drobná outdoorová kamerka určená primárně pro sportovní aktivity tam venku za dveřmi. Pro vážné fotografování čehokoliv se rozhodně nehodí...
V neděli jsme se byli vyvenčit na Dymníku v lanovým centru. Koho by to napadlo brát s sebou foťák, že... Aneb, když Ti musí stačit GoPro, tak Ti prostě bude stačit! ;-)
Dnešní momentka, zase GoPro, tentokrát cíleně experimentálně :-)
Point 660, Grónsko, 1. listopadu 2012
Asi tak jako když se pořádně nasranej pes snaží utrhnout ze řetězu. Asi tak jako se snaží vosa dostat z flašky od piva. Anebo asi tak jako se důchodci snaží každý čtvrtek dostat k regálům se zlevněným zbožím v Lídlu. Prostě tak to Džordče a mě táhlo na ledovec. Stáli jsme pod tím krasavcem. Vlastně jsme ani nepotřebovali vědět jak se vyškrábat nahoru, neb jsme prostě začali levitovat a ledovec si nás nahoru přitáhl jako hodně silný magnet. Protože se pro přílišnou hlučnost smazal záznam našeho intercomu, uvádím zde doslovný přepis rozhovoru během první krátké návštěvy toho největšího nanuka jakej jsme kdy viděli.
[Džorč]: Uuuuuaaaaaaeeeeeeeeaaaaaaaaaaaaaaaaa!!! To je fon!!! Jdeme nahoru pánové.
[Já, již za horizontem mířícímu Džorčovi]: Že váháš!
[Ondřej, který již nemá ke komu mluvit]: Je to rozumné? Nebudete to moc klouzat? Nemáme mačky pánové.
[Džorč]: Sem tady!!! Kua, ještě kdyby bylo líp.
[Ondřej]: Pěkný. Dá si někdo müsli tyčinku?
[Já]: Ty voe jaký líp, vždyť je to tady úžasný, čum na ty mraky.
[Džorč]: No právě, ty mraky. Není skoro nic vidět.
[Ondřej]: No právě, není nic vidět. Asi přijde bouřka. Neměli bychom jít dolů?
[Já]: Voe jaký dolů? Mě už vodtud nedostaneš! Nikdy!
[Ondřej]: Jestli nás ta bouřka chytne tady, bude to prekérka.
[Džorč]: Ondra má pravdu. Proto jdeme dál! Ještě kdyby tak vyšlo slunko na chvilu.
[Ondřej]: Je tu chladno, že?
[Já]: Uuuuuaaaaaaeeeeeeeeaaaaaaaaaaaaaaaaa!!! Slunko se dere, támhle vzadu, čumte na to! CWAK. CWAK. CWAK. CWAK. CWAK. Nádech. CWAK. CWAK. CWAK. CWAK. CWAK. Výdech.
[Džorč]: Hlavně nelez do tý praskliny. To už bysme ani nevolali pomoc jo?
[Ondřej]: Ještě tu mám oříšky.
O několik minut později přišla sněhová bouře jako prase. Ondřej měl pravdu, jako úplně vždycky. Ale nám to bylo jedno.