Nijak jinak bych asi tuhle akci popsat neuměl. Začalo to nevinně, tak jako většina dobrých nápadů - ve vlaku. Seděl jsem ve vagónu vedle ředitele hlavního města Ivo Macka. Jsme stejně staří, máme stejně staré děti a jezdíme spolu velmi často posledním nočním vlakem z matičky měst do našich milovaných Koněpůlek. Tentokrát jsme ale seděli v ranním vlaku do Prahy a někde na Florenci jsme oba zaklapli počítače a začali se kochat pohledem na probouzející se metropoli v lichotivém ranním světle. A jak jel vlak na hlavák a my seděli v pravo ve směru jízdy, nemohli jsme se nepokochat naší oblíbenou Masaryčkou, kde stojí patrně poslední chátrající klasicistní palác v Praze. Jeho omšelá fasáda poutá pozornost už zdálky. „Nechceš tam vlízt a zafotit si?“ zeptal se mě velmi nečekaně ředitel vesmíru, jehož vous však připomíná spíše opravdu ředitele muzea, než vládce galaxie. Od této věty utekl zhruba týden, než jsem Ivovi slavnostně odevzdal seznam mých studentů, kteří dychtivě po nabídce focení v takové krásné lokalitě okamžitě skočili. A tak jsme si oblékli vestičky, helmy, podepsali prohlášení o tom, že když se nám něco stane, bude to naše vina a nakonec jsme podškrábli i závěť jejíž poslední odstavec odkazoval v případě smrti náš veškerý majetek Muzeu hlavního města Prahy. No, nestalo se nikomu nic a vy teď můžete alespoň na fotkách vidět, jaký to tam je. Je to skvělý! Brzy se palác začne rekonstruovat a vy se můžete už teď těšit na nové interaktivní muzeum :)