Někdy nevím, zda mají ty děti fakt zajímavý a prímový dětství, anebo jestli je to celý z mý strany taková rodičovská šikana. No, žena je stále na Seči a úkol zněl jasně: „Dopoledne je vem někam na kulturu a jestli jim nutně odpoledne musíš fakt pouštět toho Harryho Pottera, tak to prosím, opakuji, prosím a naléhám, proveď ještě za světla. Víš jakou má Majda představivost! Ona pak neusne! Ať má čas to vstřebat, je Ti to, prosím, jasný“. Ne asi.

No a pak je tu realita. Rozhodl jsem se vzít děti do relativně novýho IQ parku v Pardubicích. Vlítli jsme do baráku, koupili lupeny a snažili se dostat dovnitř, ale týpek nás zastavil. „Tady nejste v IQ parku, pane, tohle je výstava balónků!“. No dobře, omlouvám se a rveme se s dětma do IQ parku přes turniket, leč marně. „Prosím Vás, pane, sem si ale musíte koupit lístky do IQ parku!“ ozval se milý ženský hlas ze záchodu. „A co je asi tohle?“ mávám jsem ženštině na toaletě před nosem na znamení, že nejsem debil. Byly to lístky na čokoládový festival. Ty vole. Já nejím čokoládu a koupil jsem hned čtyři lupeny na čokoládu. Nuže dobrá. Z virtuální reality jsme proletěli výstavou balónků a přežrali se pralinkama, když už jsem to koupil. Harryho Pottera jsem pustil tak, že skončil za soumraku, uvařil jsem holkám špagety s instantní omáčkou a chtěl se pochlubit ženě, jakej jsem bourák.

A teď mi došlo, že je skoro devět hodin večer a my se s dětma rozhodli natočit dětskej horor „Holka z Azkabanu“ ve sklepě. Holky drkotají strachem zubama a já jen doufám, že se žena dobře baví a nečumí na mobil :-)