Je to člověk, jehož předchází jeho pověst jako málokoho. Kdysi si se o něm říkalo, že vybrat si jej za školitele může jen psychopat, anebo masochista. Já byl v tý době tak trochu obojí, takže nebylo o čem. Adam je prostě jinej. Asi desetkrát koncentrovaný Sheldon Cooper, ale taky nadšený potápěč a jak o něm prohlašoval můj otec - je to určitě člověk s poruchou paměti, protože přeci není normální, aby si někdo pamatoval všechno.

Bylo to poprvé v roce 2001, kdy jsme se potkali. Bylo mi šestnáct a hltal jsem na vědeckých letních soustředěních přednášky jak houba, protože to bylo mnohem zábavnější, než na gymplu. Když mluvil o stratifikaci jezer, definitivně jsem se zamiloval do hydrobiologie a o tři roky později jeho jméno napsal do kolonky školitel. Čekaly mě brutální, avšak krásné terény na Kokořínsku, Slovenku a Maďarsku, spousta puntičkářské a mravenčí práce a stovky hodin diskusí, po kterých se mi točila hlava. To s sebou ale neslo ovoce v podobě velmi dobře dotaženého grantu, doktorátu, několika publikací a samo sebou taky konferencí ve Francii, v Mexiku, na Slovensku, v Itálii, anebo stáže v Německu a v Rusku.

S Adamem jsme už nějakej čas asi víc ve vztahu kolegiálním, ale když mám šanci připojit se do terénu s jeho studenty, jedu vždycky moc rád, stejně jako na společné exkurze. A je prima vidět, že je na ty mladý pořád správně tvrdej.

Pár jeho dost cool článků pro širokou veřejnost naleznete na webu Vesmíru: https://vesmir.cz/cz/o-nas/autori/p/petrusek-adam-2.html

Dámy a pánové, Prof. RNDr. Adam Petrusek, Ph.D.