Ke kauze na Luční boudě jsem se vůbec nechtěl nikde vyjadřovat. Důvod je prostý - jsem přesně uprostřed :-) Pro obě instituce (tedy Luční/Labskou) i pro KRNAP jsem pracoval a mám s oběma hezký vztah. A proč že se do toho teď pouštím? To je docela pochopitelný, ale já to vezmu ze široka, protože tahle problematika je mnohem složitější, než by jeden čekal.
Začnu Luční boudou, kde se stavuju na knedlíky už od devadesátek. Jo, takhle jsem starej. V roce 2014 jsem pak na Lučku poprvé dorazil pracovně (viz přiložený archivní snímek), od té doby pak ještě asi dvakrát nebo třikrát. Klára je asi docela výstřední dáma a není to určitě žádná typická horalka. Ale přesto dokázala pozvednout úroveň Luční (a následně i Labské boudy) z ruiny na luxusní hotel. Nechci se teď pouštět na tenký led a polemizovat, jak moc patří takhle vyšperkované bydlení do klidové zóny, protože za mě to vadí pořád míň, než třeba lanovka na Sněžku. Když jsem tehdy pochopil, kolik stojí topení a provoz takové boudy, přestal jsem řešit cenu piva, guláše i přespání. Chceš, nebo nech bejt. A tak jsem na Luční dojel ještě několikrát soukromě i se ženou, protože proto. Miluju to místo. Miluju Krkonoše. A ten výhled na Sněžku z pokoje je nádherný a za ty peníze mi to vždycky stálo.
A teď ke KRNAPu. Co se jako malej prďola pamatuju, borci v zelenejch kabátcích mě tehdy krapet děsili. Měl jsem na ně spousty otázek a nechápal jsem, co to je za lidi. Jenomže jsem pak vyhrál botanickou soutěž, bydlel na Rýchorách a strávil tejden s lesákama, kterýma jsem do ty doby lehce pohrdal. Dobře, bylo mi čtrnáct, to člověk pohrdá každým. Ale lesáky jsem začal brát jako lidi, kterým třeba záleží na lese stejně, jako nám běžnejm lidem, jenom to celý vnímají jinou optikou. Později jsem se tak začal s KRNAPem oťukávat víc a víc až jsem pro ně natočil film k výročí národního parku a dokonce i sérii videospotů pro skvělý muzeum ve Vrchlabí. A víte co? Teď už znám v KRNAPu hroznou porci lidí a všichni do jednoho ty hory milujou, jako svůj domov. Protože to jejich domov je. Nejsou to zelený mozky, snaží se vyjít vstříc lidem i přírodě. A to je zatraceně těžký! Prakticky denně řeší, koho naštvou míň a koho zase zejtra víc. Protože jinak to nejde, v Krkonoších by chtěl něco dělat každej a byl by to za chvilku Disneyland.
No a teď konečně k tý problematice. Tady totiž nejde vůbec o Luční boudu a nějaký pitomý pokuty. Problém je mnohem horší. Chystá se novela zákona, kterej je strašně starej a potřebuje jí jako sůl. Jenomže za tu dobu, co se novela chystala, se do ní vrtlo hned několik zájmů a lidí… a pokud novela vyjde, tak ten zákon totálně dojebe celou ochranu přírody jako takovou. Hele, Windows už nemám deset let, ale představuju si to jako kdyby se Vám přes noc nainstalovala aktualizace a měli jste zpátky Windows XP z roku 2000. Ta novela je lobistické fuj a bylo mi ctí podepsat se jako přírodovědec pod protest proti ní. Možná to tolik neznamená, ale přírodovědci nemají moc jiných nástrojů, jak vyjádřit, že je něco velký špatný.
Po netu teď kolují teorie, že celá kauza kolem Luční je součástí lobbingu za tuhle novelu. A jakkoliv to zní logicky, já věřím na presumpci neviny. Věřím, že je to jen jedno velký neštěstí a že se to podaří nějak zachránit. Protože „vítězství“ ani jedné strany není v zájmu nikoho. Nikdo nechceme, aby Luční ukončila provoz, anebo byla v režimu, v jakém je teď. A nikdo nechceme, aby se tam mohlo jezdit jen tak. Protože pořád je to krásný místo í díky tomu, že se tam musí dojít pěšky, anebo dojet na kole. A já tam moc rád jezdím na kole. Na borůvkový knedlíky a na Paroháče, jen co vyfrézujou asfaltku, hezky po sněhu. A moc doufám, že si na ty knedle zajedu i příští rok.
