Následuje několik statutů na téma VRTULNÍK... :-)

Pakliže budete mít z nadcházejících řádků pocit, že jsem totální magor a ignorant, není to jen pocit. Před zakoupením onoho vrtulníku, totiž Milana, jsem nikdy o RC modely ani nezakopl (s výjimkou autíčka na dálkové ovládání, které mi rodiče koupili po revoluci v Rakousku a učinili tak mé již šťastné dětství ještě o kousek šťastnějším). Jsem od narození manuálně velmi nešikovný člověk a jedná-li o elektroniku, nemám problém zkratovat cokoliv. I to v čem neteče žádné napětí. I proto je moje létání tak adrenalinové a minimálně pro mě: krásné.

22. červen 2012, Rakovník
Tak jsem takřka totálně bez peněz. Ale má to svoji výhodu - mám nové, na míru stavěné příslušenství ke GoPro kamerce! Jmenuje se Milan, na snímku jej vidíte i s jeho konstruktérem, taky Milanem. Fuck yeah! ;-)

6. července 2012, Rumburk
Tak jsem poprvé nastartoval svůj krutej vrtulník!!! Výsledek: šest stehů na pravým předloktí (vypadalo to jak z Matrixu) a dvakrát po jednom stehu na prstech levý ruky, k tomu asi deset sečných zářezů leckde jinde na prstech... hustý! Vrtulník:já 1:0, zejtra vracím úder. Musel to bejt na mě pohled jak sekám trávu vrtulníkem hehe, zacákal jsem si při tom krví celej noťas... ;-) BTW: v lékařský zprávě mám napsáno "posekán vrtulí vrtulníku" - no kdo tohle má? ;-)

15. července 2012, Pardubice

Tak jsem po dlouhé době vyhověl přání mé milované ženy a udělal taky něco doma... Nejdřív jsem natřel stoupačku barvou a pak nastříkal radiátor. Po zhruba hodině práce mě zas popadla menší dávka kreativity. Z původního záměru poklidit ve sklepě zbylo jen to že jsem všechno vyházel ven. Natahal jsem pomocí pěti prodlužek šťávu do sklepa z válečného krytu a po další hodině šílenýho vrtání jsem ze sklepa vytvořil brutální víceslotový parkoviště pro skateboardy alá Batman a jeho garáž! ;-) Yes! žená má drahá již spí, a tak právě teď spolu s Deep Purple vyrábím z LED podsvícení našeho gauče ještě hustší podsvícení vrtulníku... Až se probudí, to bude rachot... ;-)

8. prosince 2012, Pardubice

Možná si někteří vzpomenete na tuhle mojí epizodu s vrtulníkem. Tak vězte, že sága pokračuje. Nevzdal jsem to! Po 5! měsících jsem sehnal nový rotor a člověka, který jej dokáže spolehlivě vyměnit. Pominu, že ten člověk je frontman jedné známé pardubické kapely, bratr frontmana jedné hodně slavné kapely, a že bydlí asi 2 minuty chůze od našeho domu... :-) a na co jsme přišli? Na to, že všechny rotory jsou patrně v pořádku, ale že odešly minimálně dva regulátory výkonu - tranzistory byly totálně vyžahlé, cín byl natavený. A co to znamená? Že v okamžiku kdy se zastavila vrtule o mou předloketní kost, byla teplota na regulátoru minimálně 231,93 °C. A taky to znamená, že MOŽNÁ budu brzo "zase" lítat! :-)

13. ledna 2013, Pardubice
Sága vrtulník pokračuje. A netrpělivost je hrozná vlastnost - hned po tom, co mi vrtulníka dovezl velmi laskavý Martin Boušek z Rakovníka jsem nahodil vrtule a vyrazil směr louka. Nedbaje podmínek počasí mi ho rozm...l pan vítr, neměl jsem šanci. Už je zase vcelku a ja vystrčím růžky hned jak větřík poleví :-) 
Snímek mi po facebooku poslal Martin Boušek. A ne,nevím jak si vysvětlovat symbol na zemi v souvislosti s vrtulníkem ;-)

14. ledna 2013, Pardubice

Jistě Vás již moje sága vrtulník začíná obtěžovat a přestává být zajímavá. Ale chci jen upozornit, že až budete shánět někoho kdo skutečně ví jak se cítili 17. prosince 1903 bratři Orville a Wilbur Wrightové, 25. července 1909 Louis Blériot či 16. dubna 1910 Jan Kašpar, přijďte se mě zeptat! :-) Jo, a pak jsem si dvakrát nabil hubu ale dobrý.

15. ledna 2013

Vrtulník + asi 20 metrů potravinářský fólie + pár metrů izolepy = MRTĚ VOBLEPENEJ VRTULNÍK. 

18. ledna 2013

Lítám rád. Litám dobře! :-) Počet letů: 4. Počet havárií: 0. Nejmenší vzdálenost letícího vrtulníku od obličeje: 35 cm.

23. ledna 2013

Tak jsem sebral odvahu: dnes první noční let. Vlastně jen díky podpoře Michal Votápka. Dali jsme na vrtulník čelovku a bylo to něco monstrózního! Baterka došla v letové výšce asi 30ti metrů haha, naštěstí bylo ještě několik desítek sekund na přistání. Neuvěřitelný :-) PS.: nebejt GPS právě teď lezeme po stromech a snažíme se dostat ten krám dolů :-)

24. ledna 2013

Ty brďo. Mám z těch fotek asi trochu závrať :-) Každopádně ta vdaná paní s dítětem v kočárku je ta moje vdaná paní. Sluší jim to ne? Každopádně podjet s kočárkem vrtulník vyžaduje dost důvěry...

3. února 2013

Táta vždycky říká, že "kdo se bojí, sere v síni". A tak jsem se dnes nebál a udělal první test lítání za větru 7 m/s. Bylo to úplně v pohodě, to nemůžu říct :-) Házelo to jako blázen a ze mě se stal ještě větší lítací závislák...

Milanův originální gumičkový držák...

9. února 2013

Zjistil jsem, že takový vrtulník se může vyskytovat vlastně ve dvou stavech. 1 = letu schopen, 0 = neschopen. Když se takový vrtulník ve stavu 0 stane vrtulníkem ve stavu 1, je to radostná událost. Dneska jsem ten svůj však během několika sekund dokázal ze stavu 1 dostat zpět do stavu 0. Srážka se stromem ve 20ti metrech. Dopad do vojenského prostoru na druhé straně řeky, za dvěma ostnatými dráty. Ano jsem kretén, tady jsem lítat neměl. Rozsah škod uvidíme až seženu nový vrtule, ale Milan je vcelku a pakliže fungují gyroskopy, možná není vše ztraceno... Každopádně jsem šťastnej za "přistání" v křoví a ne do řeky Chrudimky. Ostatně, jak to vypadalo se můžete podívat sami. A trochu mě politujte. prosím, potřebuju to :-)

22. února 201

Víc štěstí než rozumu. Elektronika přežila bez problémů a s novými vrtulemi je vrtulník opět v režimu 1 = letu schopen. Navíc mám za sebou první úspěšný let i přistání v plném manuálu, tj. bez použití GPS. Žyvyjó, žyvyjó, žyvyjóóóóó!!! :-) 

24. února 2013

V levý ruce návod, v pravý hasičák. Jdu nabíjet nový baterky do vrtulníka. Muhehe.

Z návodu: 
4)
Nepropichujte ani „nafouknuté“ články - nafouknutí je známkou vnitřního poškození a článek by se mohl po propíchnutí proměnit v plamenomet.
11) Po havárii vyjměte články z modelu, odložte je na bezpečné místo a po několik hodin z bezpečného odstupu sledujte.

16. března 2013

Pachatel se vracívá na místo činu. Je to tak. A proto jsme se opět zašli podívat do našeho oblíbeného vojenského prostoru v nejmenovaném městě. Přestože je tohle jen krátká domácí vzpomínka na dnešní odpolední rodinnou procházku, je jasné, že slow motion na GoPro HD3 je více než použitelné, na rozdíl od stávajícího uchycení kamerky na vrtulníku. Ať žijí vylepšení a testy, zítra už bych mohl nahrávat ze vzduchu s výrazně menším třesem než dnes :-)

6. dubna 2013

Dnešní odpoledne přineslo nový, avšak zcela zásadní, poznatek o vrtulníku. Zajíci si myslí, že je to orel. 

7. dubna 2013

Soudě dle internetových fór je to vlastně obvyklý proces vývoje člověka, který se rozhodne pro natáčení světa z ptačí perspektivy pomocí rádiem řízeného vrtulníku. V první fází je třeba zjistit, že to bolí. V druhé pak jak se to vlastně ovládá. A v třetí? Jak správně stabilizovat obraz. To totiž není žádná sranda. A tak po mnoha experimentech a touhy po naprosté dokonalosti jsem došel k takové šílenosti jako je ta na snímku. A výsledek? Mnohem horší, než kdy dřív :-) Nakonec jsem svěřil celou záležitost milované praktické ženě a taťuldovi. Spolu dali do kupy jednoduché řešení použitím špuntu od vína a molitanu. A výsledek? Jako by kameru nenesl vrtulník, ale samotní andělé...! Opět se ukazuje, že mít kolem sebe ty správné lidi je k nezaplacení :-)

9. dubna 2013

Takže - až se podíváte v xtém patře z okna a uvidíte tohle, víte kdo Vám stojí pod oknem ;-) Děkuju za snímek Martinovi Černému, specialistovi na letofky čehokoliv.

13. dubna 2013
Pár fotek z Jetřichovické louky. Za snímky moc děkuju Markovi Břízovi a Míše Rozkošové!

14. dubna 2013
Trocha ranního lítání :-)

20. dubna 2013
Nesoustředěnost a spěch. Tahle dvojice mě pronásleduje celý život a sem tam mě dostihne tak jako dnes. Pár dní si nezalítám, ale jsem rád, že mám všechny prsty... :-) (pakliže to není na první pohled jasné, prostě jsem spojil dvě výkonné baterie do sebe a došlo k menší explozi v dětském pokoji...) 

24. dubna 2013

Vy kdo mě znáte osobně, nebo sledujete tento profil, moc dobře víte, že jsem za poslední rok velkou část svého volného času, peněz i úsilí věnoval do splnění jednoho velkého dětského snu - natáčení a fotografování světa z ptačí perspektivy pomocí rádiem řízeného vrtulníku. Za ten rok se toho odehrálo hodně. Musel jsem přečíst stovky článků a fór ze světa, který mi byl doposud zcela neznámý. Musel jsem se naučit některé teoretické základy elektrotechniky, ovládání rotorů, nabíjení vysoce výkonných akumulátorů i jak minimalizovat rizika spojená s jejich používáním. Stejně tak jako pochopit principy bezdrátového přenosu obrazu. Musel jsem nalétat desítky hodin ve vzduchu i na simulátoru a dostat to jak se říká pod kůži. Několikrát jsem se i zranil, z toho jednou tak, že mě museli na několika místech sešít na pohotovosti. Celkem pětkrát jsem havaroval, z toho dvakrát tak že jsem sbíral kusy vrtulníku na zemi. Vždycky jsem však všechny tyto nástrahy překonal, stejně tak jako celkem přirozený strach z výkonu stroje. Průběžně jsem do tý srandy nasypal vlastně všechny peníze, který bylo alespoň trochu možný utratit (skoro čtyři moje měsíční platy). Stal jsem se "zlatým zákazníkem" Hongkongského obchodu s modelářskými potřebami a začal plynně používat termíny, které jsem předtím nikdy neslyšel. Poslední měsíc jsem létal i přistával s přesností na centimetry a začal jsem řešit už ten poslední detail a to redukci vibrací kamery. Včera večer jsem pak vyvažoval jednotlivé vrtule a vymýšlel další generaci silent-bloku. Celý ten příběh však dnes skončil během zlomku vteřiny. Koupil jsem novou baterii a nechal si na ní přímo v profesionálním obchodě napájet silové konektory, abych mohl rovnou létat. Jenže... nikdy mě nenapadlo, že neexistuje standard pro používání polarity konektorů. Asi už víte kam mířím. Prostě jsem si nevšiml, že jsou konektory v opačné polaritě, než v jaké jsem je na bateriích vždy viděl. Elektronika vrtulníku shořela. Jak moc, to přesně nevím, ale elektronika je na tom to nejdražší. Můžu se jen utěšovat tím, že jsem měl velké štěstí a že mám všechny prsty i obě oči v pořádku a že jsem vrtulníkem nikomu neublížil. Každopádně po tom všem je zadržet slzy zatraceně hodně těžký. Kurva. 

29. dubna 2013

International GoPro Weekend je nezávislá akce amerického producenta Majka Cooka, jehož cílem bylo shromáždit záběry z GoPro kamerek pořízených během jednoho březnového víkendu. Virtuálně se nás sešlo 127 lidí doslova z celého světa. Hned v prvních vteřinách můžete vidět naší rodinu: Majdu, Zůzu, mě i vtulník. 

4. května 2013

Je neuvěřitelné, že jsme i v dnešní době obklopeni lidmi, kteří rádi a nezištně pomohou i někomu relativně cizímu... Časem se o tom rozepíšu více a konkrétně, je to myslím zajímavý příběh. Teď jen krátce: Fénix povstal z popela - pár momentek z dnešní moravskoslezské svatby mého hodně blízkého přítele...

5. května 2013

Z dnešního tréningu :-)

8. května 2013

Rozhodl jsem se přestat neustále zamořovat fotografický i soukromý profil hláškama o vrtulníku. Občas třeba něco mimořádnýho nasdílím, ale takový ty běžný vychytávky a tipy bych rád sdílel lidmi, které to skutečně zajímá. Založil jsem tímto otevřenou skupinu, kam srdečně zvu všechny se zájmem o natáčení ze vzduchu pomocí rádiem řiditelných modelů :-) 

 

23. května 2013

Po ránu trocha fyziky, aneb střihl jsem si krátký vědecký experiment ;-)

 

28. května 2013

Pod naším oknem právě prošly čtyři pohledné, asi tak třináctileté, dívky. Poměrně dlouho jsem si je se zaujetím prohlížel. Až mi došlo, že kdyby mě přitom někdo viděl, mohl by si to i dost špatně vyložit... Upřímně, mě ty holky vlastně vůbec nezajímaly. Mě zajímaly jejich vlasy. Přesněji: podle vlnění jejich vlasů jsem se snažil odhadnout sílu větru a vhodnost počasí pro vzlet vrtulníku. Už vidím, jak mi tohle nějakej policajt věří :-)

 

 29. června 2013

Když nefouká, lítá mi to tak jak má :-) (snímek © Jaroslav Šimek, Takhin Tal, Gobi B, Mongolsko)

14. července 2013

UPOZORNĚNÍ: následující video nepřináší nic poutavého pro široké publikum, vlastně to není vůbec zajímavý. Navíc vzniklo během super krátkého okamžiku dnes odpoledne, zatímco jsem čekal až se naše bejby nasouká do kočárku. Přesto ta kravina pro představuje mě extrémně důležitý psychologický moment - odteď považuju vrtulníka Milana za svůj regulérní pracovní nástroj. Po více jak roce úspěchů i katastrof si totiž "lítám pod konári a je mi dobre". Pozn. pro více instagramický vzhled natočeno na GoPro HD2 s poškrábanou přední čočkou. Je ze mě maniak.

 

25. července 2013

Moc děkuju všem, kteří mě od létání zrazovali, neboť mi dali chuť vzdorovat. Moc děkuju těm, kteří mě podpořili, když mi vrtulník shořel a byl jsem byl v koncích. Potřeboval jsem to. A moc děkuju těm, kteří přidali svou ruku k dílu a pomohli mi létat. Bez nich bych totiž zůstal na zemi. Sdílejte těm, kteří jsou v koncích jako já tehdy, třeba je to povzbudí ;-) Děkuju!

30. července 2013

Pan vrtulník a já budeme patrně dnes na pár okamžiků k vidění na TV NOVA od 21.25 - Víkendové prázdniny: "S nadhledem. Podívejte se na místa, která nám jsou běžně skryta. Michal Kratochvíl nás zavede nad Českou republiku. Poodhalí tajemství zapomenutých mostů a ukáže nám letecké záběry, které do této chvíle ještě nikdo neviděl." Snímek Marek Bříza

 

23. srpna 2013

Jak se ukazuje, nejen ve vlaku zažije člověk nečekaný setkání, někdy stačí i kolo! Dneska brzy ráno jsem sjížděl úzkou a točitou cyklostezkou z pardubického zdymadla. Hle, z ničeho nic, za mnou motorka a jede jako magor. Votočil jsem hlavu na jedno voko, abych se podíval, co to je za kreténa a jaký mi hrozí nebezpečí. Mno, a byl jsem to já. Zapomněl jsem totiž, že mám na zádech vrtulník, jehož vrtule se proudícím vzduchem roztočily... Ufffff, setkat se sám se sebou ještě dobrý. O pár momentů později jsem pak ale sjížděl do podjezdu, kde borec táhl za kolem mrazák. Takovej ten mega obrovskej hospodskej mrazák. To by ještě tak nevadilo, kdyby vedle něj nešla jeho holka, která taky vedla kolo. Logicky šla vedle, aby si mohli povídat že... Nezbylo mi, než to narvat mezi ně. Nechtěl jsem nebohé dívce způsobit šrám ještě stále se točící vrtulí, a tak jsem se tiskl k borcovi. Takže mám za to, že tohle je možná historicky první dokumentovaná srážka vrtulníku s mrazákem  PS.: Přečkali jsme kontakt nakonec bez úhony. Dobré ráno.

28. srpna 2013

Tak jsem se rozhodl, že už mě vrtulníkový fotky z GoPro nestačí, chci fotit do RAWu. Po menším pátrání, který lehký foťáky umí fotit dobře a váží jen pár gramů jsem nakonec zvolil systém Nikon 1. Muhehe. Tolik nenávisti, co k němu Nikonisté mají. Tolik kontroverze. Tolik řečí, jak je to špatnej foťák, co jsem slyšel. To všechno byl důvod víc dokázat, že se jedná o super stroj. Tohle je první pokusnej leteckej záběr, a musím říct, že to je úžasná mašina! Nikon 1J1, 10mm, f/2.8, 1/60 sec., ISO 1600, právě teď 

9. září 2013

V Pardubicích zavládl klid. Hospoda zavřela, utichl již tak slabý ruch náměstí a jen nepravidelné vzdechy opilců vracejících se domů narušovaly naprosté ticho. V rodinách již pohasly televizory, i nejnezbednější dítka spala hlubokým spánkem. V jedné z domácností však naprostý klid dosud nenastal. Brutalista PJJ vyčkal na hluboký spánek chotě i dítka, aby tiše opustil dům. Onoho večera se totiž odhodlal dokončit náročnou přestavbu létajícího stroje, na které pracoval již několik týdnů. Věděl, že se chce vejít do limitu jednoho a půl kilogramu, aby s ním mohl nejen bezpečně létat, ale také přistát. Jakkoliv se snažil, váha 1717g se stala výsledkem jeho práce. Pln obav a nejistoty tiše zamumlal "Vypusťte Krakena!" a pohodu do té doby klidné čtvrti zcela ukončil. Byl to boj. Stroj ne a ne se odlepit od země. "Bojuj!", zněly městem výkřiky PJJ. Až skutečně, ta obluda, to monstrum, to naprosto nepochopitelné množství fotografické techniky a elektrikářských svorek obsadilo dosud mírový vzdušný prostor Pardubic. "Je to tam!", zařval PJJ, jako odpověď nechápavým výrazům v oknech, kde ještě před chvílí vládla tma. Ten stroj létá. PJJ děkujevšem, kteří se na vývoji podíleli. Především Michalovi, choti a Pavlovi z Centrum FotoŠkoda 

6. září 2013

To co vidíte na snímku možná vypadá jako takový ty normální záběry z vrtulníku, kterejma už Vás obtěžuju poměrně dlouho. Chyba lávky. Ano, začalo to jako normální let vrtulníku, po 15ti sekundách jsem nabral výšku kostelní věže a byl jsem spokojený. Jenže. Za dalších 37 sekund jsem nabral výšku kolem 120ti metrů. Toho jsem se trochu lekl a začal raději pomalu klesat. Něco se stalo. Nevím přesně co, ale vypnul se jeden motor. A co to znamená? Vrtulník, rok práce a spousta peněz se začal poroučet k zemi volným pádem. 90 metrů!!! Spadl přesně mezi kostel a faru. V tom kostele běžela zrovna bohoslužba. A co to znamená? Soustředěná modlitba věřících, církevní půda... Prdulník spadl do jedinýho, fakt jedinýho křoví mezi náhrobkama, který tam bylo. A co to znamená? Lítám dál... Kdybych neveřil, uvěřím...  Mám plný náměstí svědků, kdyby někdo neveřil.

17. září 2013

Tak jo - tohle je moje první ucelená galerie ze vzduchu, vš pořízeno během uplynulého víkendu :-)

 

25. září 2013

Nebývá vhodné fotit postavy při těle z boku, neboť tak ještě více vyniknou jejich kypré tvary. Stejně tak není vhodné fotografovat portréty příliš zblízka širokoúhlým objektivem, neboť portrétovaná postava získává nadpřirozeně velký nos a deformovaný obličej. A fotit tohle zvíře shora, za to už bych se příště nějak potrestal Poznali jste jej na první, nebo až druhý (n-tý) pohled?  Ne, kokon pijavice to fakt není

26. září 2013

By člověk nevěřil, jak jsou shora ty hřbitovy barevný. Foceno prakticky už za tmy.

27. září 2013

Předpokládám, že stejně jako většina českých mužů, obsahuje můj šatník ten úplně nejvíc nejlepší a nejoblíbenější svetr. Ten svetr, který když si obléknu, proměním se v o deset let mladšího lamače dívčích srdcí, před kterým se kryjí v křoví Antonio Banderas společně s Bradem Pittem. Samozřejmě moje žena nechce, abych jej nosil, neb cítí jisté nebezpečí stran mladších roštěnek. Po každé když jej obléknu, reaguje chytře lehce omšelou krycí větou: "Prosím tě, kdes to zas vyhrabal? Tohle už jsme měli dávno vyhodit, vždyť to ani nejde vyprat". Dnes, když jsem vyrážel na dopolední vycházku s kočárkem, uprostřed babího léta, nebyla žena doma. Takže jsem okamžitě sáhnul po tom nejvíc nejlepším svetru vstříc ještě ostrému slunci. Však jsem taky hned během prvních dvou minut procházky radil dvěma důchodkyním s nalezením adresy, až tak jsem působil seriózně, a jak Vy holky říkáte, sexy... A jak to dopadlo? Mám novýho kámoše! Přišel za mnou a celkem hodně jsme pokecali. Je to hlídač parkoviště... PS.: Zatímco jsem se bavil s hlídačem, vznikla tahle momentka pardubického industriálu, poznáte kterého?

2. října 2013

Pardubice shora :-)

 

14. října 2013 Tak jsem dneska "Featured" na blogu kalifornského výrobce stativů Gorillapod (Joby). Seru Magi v kostkách 

14. října 2013
Tak jsem dneska "Featured" na blogu kalifornského výrobce stativů Gorillapod (Joby). Seru Magi v kostkách 

10. listopadu 2013 Tak jsme s Majdou dneska navštívili rodiče a s nimi i rodnou holickou hroudu. Lítacího potvoru jsem šoupnul pro jistotu do auta taky, přeci jen se mě líbily mraky... Myslím, že se to vyplatilo :-)

10. listopadu 2013
Tak jsme s Majdou dneska navštívili rodiče a s nimi i rodnou holickou hroudu. Lítacího potvoru jsem šoupnul pro jistotu do auta taky, přeci jen se mě líbily mraky... Myslím, že se to vyplatilo :-)

28. října 2013 Dnešní momentka - bylo neskutečně krásné světlo... 

28. října 2013
Dnešní momentka - bylo neskutečně krásné světlo... 

23. prosince 2013 Šťastné a veselé z Pardubic :-)

23. prosince 2013
Šťastné a veselé z Pardubic :-)

28. prosince 2013 Každej člověk, a fotograf obzvlášť, by se měl snažit neustále posouvat hranice toho, čeho je schopen. Musí jít za svým cílem, a občas něco investovat. Čas, píli, peníze, energii. Makat. Takže Vám tímto představuju novýho člena mý flotily!

28. prosince 2013
Každej člověk, a fotograf obzvlášť, by se měl snažit neustále posouvat hranice toho, čeho je schopen. Musí jít za svým cílem, a občas něco investovat. Čas, píli, peníze, energii. Makat. Takže Vám tímto představuju novýho člena mý flotily!

30. prosince 2013 Tak už ten vergl tahám s sebou i na běžky... ;-)

30. prosince 2013
Tak už ten vergl tahám s sebou i na běžky... ;-)

2. ledna 2014 Nandat na baťoh lyže a vrtulník, nastoupat příkrým svahem přes 600 metrů na Černou horu, jezdit, lítat, fotit. Po západu slunce zjistit, že se zvedá inverze a Sněžka bliká do krajiny mraků jako maják do rozbouřeného moře. Vzlétnout s poloprázdnou poslední baterií, rychlá fotka, rychle dolů. Zmrzlými prsty složit vrtulník a po tmě hurá zpět do mraků. Vlastně stačilo celkem málo, a momentka zimních Krkonoš je na světě :-)

2. ledna 2014
Nandat na baťoh lyže a vrtulník, nastoupat příkrým svahem přes 600 metrů na Černou horu, jezdit, lítat, fotit. Po západu slunce zjistit, že se zvedá inverze a Sněžka bliká do krajiny mraků jako maják do rozbouřeného moře. Vzlétnout s poloprázdnou poslední baterií, rychlá fotka, rychle dolů. Zmrzlými prsty složit vrtulník a po tmě hurá zpět do mraků. Vlastně stačilo celkem málo, a momentka zimních Krkonoš je na světě :-)

20. ledna 2014

Jako každej správnej cestující, mám i já svý pevně daný a zažitý nádražní rituály, kterejch si poctivě hledím pokaždý, když na nádraží dorazím dřív, než minutu před odjezdem vlaku, anebo když má vlak zpoždění (častější případ). Nutný je říct, že se tyhle rituály velmi vyvíjejí, a to jak s věkem cestujícího, tak s dobou. Někdo se prostě jen tak kaboní a čumí do blba, jiný u toho stíhá ještě poslouchat ajfoun. anebo si zapálí venku cígo. Jeden pardubickej strejda, co taky jezdí prakticky denně, pro změnu zase nervózně přešlapuje s diplomatickou taštičkou v ruce, a když to trvá moc dlouho, pokaždý legračně chodí dokola a mění u toho nenáhodným způsobem trajektorii. Mladý zas většinou motaj na lavičkách trávu a tvářej se u toho strašně nenápadně, přestože je to cejtit na půl haly. Prostě každej má to svý, a já třeba vždycinky vlítnu do svý oblíbený pekárny něco sežrat, a hlavně si vzít kafe na cestu. Za ty roky jsem přitom navázal vcelku přátelský vztah s většinou něžnýho osazenstva pekárny, mrkáme na sebe, uctivě se zdravíme a děláme fórky. Před půlrokem však nastala změna - do týma přibyla krákorka. Byť celkem pohledná, avšak nevlídná. Zavládla vražedná atmosféra a já nevěděl, jak to změnit. Nezabíralo nic, naopak se jakejkoliv pokus o fórek vrátil jako bumerang a dala mi přes držku tím nejhorším pohledem, co uměla. Zkoušel jsem to i na city, na empatii, zkrátka nic. Až dneska, vlak nabral zpoždění a já si letím pro kafe. Už z dálky větřím kráčmeru, ale nic to na mým plánu nemění. Hodila očko, pak druhý. Zatraceně jsem znervózněl, protože v tom musí něco bejt. "Vy se tak hezky natáčíte dneska, no moc Vám to sluší... teda, abyste pochopil, tomu vrtulníku na Vašem baťohu, to je pecka! To jste stavěl sám? Já už na Vás minule mohla oči nechat!". Takže teď, rok po svatbě a s miminem já konečně zjistil, na co se nejlíp balej ženský! A motýli to nejsou! "Zejtra pojedu s novým, větším! Tak se zase stavím na kafe...", odpověděl jsem Marušce a uvedl ji do stavu nekonečnýho blaha.

21. ledna 2014

Jak jsem včera pekařce Marušce slíbil, dneska jsem jel do Prahy s o dost větším vrtulníkem. Naklusal jsem si to přímo do pekárny, ale byla tam místo Marušky brigádnice Zuzanka. Mladší, hezčí, příjemnější, ale bez zájmu o vrtulník. Stál jsem tam jak opuštěný malý pískle, kdyby se to točilo v Hollywoodu, tak to podbarvěj nějakou srdceryvnou muzikou a bude na mě silně pršet, indoor neindoor. Každopádně, cestování vlakem s velkým vrtulníkem je, zdá se, mnohem složitější. Na perónu se kolem mě vytvořil pomalu rotující kruh pánů ve věku cca 30 - 70 let, kteří všichni tak na jedno očko pokukovali a nadechovali se na to se zeptat. Zeptat se na tu nejmíň zajímavou otázku, kterou se spolehlivě sami zařadí do kategorie nevítaných hostí. "Můžu se vás zeptat, kolik taková věcička stojí?", sebral odvahu první majitel plastového stativu. Kdyby řekl alespoň "vrtulník", nebo "hustej vrtulník", mohl bych mu vysvětlit, že se to pořídit dá. Ale "věcička"? Pche! Tak jsem mu řekl, co jsem v tom už utopil a pán velmi rychle vyšuměl, že nestihl ani pozdravit. Minutu po něm však přišla úplně jiná liga - vzhledově člověk bez domova, avšak umytej a slušnej. "Prosím Vás, co tohle je?". "Aha, vrtulník. A to je úžasný. A prosím vás, to se vznese, anebo nevznese?". Hodně jsem přemejšlel, co tím dotazem myslí, a tak jsem se naopak zeptal já, jak by to mohlo letět, kdyby se to nevzneslo. "No jo, to je pravda. Jak se můžu tak blbě ptát? Ale něco Vám povím, já ty žlutý vlaky nemusím. A Jančura je pěknej debil. Nashledanou.“ A já zůstal stát na peróně a čuměl na tu asociaci jak puk.

24. ledna 2014

Jak se chovat v případě setkání s člověkem obsluhujícím rádiem řízený vrtulník

Rozhodl jsem se sepsat manuál "Jak se chovat v případě setkání s člověkem obsluhujícím rádiem řízený vrtulník". Vedla mě k tomu nesčetná setkání s lidmi, kteří dodnes nevědí, jak se v takovém v případě  vhodně zachovat. Prosím, šiřte tento manuál mezi svými známými, osvěta je v tomto případě více než žádoucí... V případě setkání s člověkem, který pilotuje, převáží, nese nebo jinak interaguje s rádiem řízeným vrtulníkem:

  1. Zachovejte klid a ignorujte jej. Hlavně se nesnažte na něj mluvit, a už vůbec se nesnažte být vtipní. Jednak jste zhruba desátí, kteří se jej pokusí oslovit za poslední hodinu, jednak se zpravidla bude jednat o introverta, podivína anebo jinak obecně nebezpečného člověka. Pokud dokážete dodržet první pravidlo manuálu, přestaňte manuál studovat a běžte příkladem zbytku populace. Pokud musíte první pravidlo nutně porušit, přejděte na bod 2.
  2. Pokud skutečně musíte začít konverzaci, a nestačí Vám jen udiveně stát v povzdálí, začněte hovor slušnou a obdivnou frází. Určitě vyzní lépe, když hovor začnete slovy: "Dobrý večer, to je tedy nádhera, to muselo dát ale práce. To je skutečně mistrovské, nikdy jsem nic tak epického neviděl. Prosím pěkně, mohl bych se Vás zeptat...", než slovy: "Pyčo krutej průvan, že se toho nebojíš... Ví vo tom Tvoje stará?", zejména, stojí-li jeho žena hned vedle Vás.
  3. Hlavně se ho neptejte, co to stojí (víc, než chcete slyšet a víc, než jste ochotni do toho sami investovat).
  4. Neptejte se, zda bude právě teď létat, zejména, došlo-li k setkání v uzavřených prostorech, jako je MHD, dopravních prostředcích obecně nebo na veřejném záchodku. Je to úplně to samé, jako byste se na rohu nádraží zeptali buchty s pěknejma kozama, jestli v nejbližší době neplánuje těma prsama masírovat Váš obličej. Ne, neplánuje. A pokud ano,nebude se Vám to líbit.
  5. Neříkejte tomu hračka, vrtulníček ani udělátko. Je to opět to samé, jako nazývat penis Roberta Rosenberga "pindíčkem".
  6. Ne, za žádnou cenou Vás to nenechá pilotovat, ani když to budete hrát s dětmi na city.
  7. V žádném případě nezavádějte řeč na témata: Paparazzi na riviéře (a špióni obecně), Angela Merkelová nebo nahá sousedka. Opravdu to už není vtipný.
  8. Ne, Amazon kecá.
  9. APM, loiter, DJI, RTL, ESC, SimonK, LiPo, arm, Navi, nebo hover jsou reálné termíny, které takový pilot RC vrtulníku používá v mluvené formě jazyka. Nejedná se o poruchu a není třeba přivolávat pomoc.
  10. Neptejte se, co se stane, když to uletí. Uletí to.

Tento manuál plánuji průběžně rozšiřovat, za zpětnou vazbu, a zejména za jeho dodržování, předem děkuji.

26. ledna 2014 Pěšky, nebo autem?  Momentka z dnešního testovacího letu...

26. ledna 2014
Pěšky, nebo autem?  Momentka z dnešního testovacího letu...

31. ledna 2014

Asi mě už definitivně hráblo, ale rozhodl jsem se rozjet další dlouhodobý projekt (jiné dlouhodobé projekty se velmi blíží k nějakému závěru, tak to doufám zvládnu). Budu moc rád, když se do něj zapojíte i Vy sami, nebo o něm dáte vědět Vašim známým. Je to čistě nekomerční oddychovka jak pro lidi, tak pro mě. Pardubice pohledem andělů :-)

3. února 2014 Venku právě teď :-)

3. února 2014

Venku právě teď :-)