Experiment

Již několik let mám obrovskou čest portrétovat vědce napříč různými obory. Po každé je s nimi spousta srandy, pokaždé mě něčím překvapí... Skutečně pokaždé, a to i když jsem byl fotit formálně nejúspěšnějšího českého vědce, profesora Pavla Hobzu, který má na svém kontě přes 450 vědeckých publikací a přes 25 tisíc citací. Je to chemik pracující se superpočítači. A tak jsem jej chtěl vyfotit v laboratoři, anebo se superpočítačem. Jenomže... po příchodu na pracoviště jsem zjistil, že jeho pracovní skupina už prakticky žádnou laboratoř nemá. A superpočítač? To je jen černá krabice, kde není nic vidět. Co s tím? Pan profesor a celá jeho skupina pracují "jen" u klávesnice, a u toho můžu vyfotit prakticky kohokoliv, to je nuda... "Víte, ale jeden takový experiment dělám rád. Vlastně je to taky jediný skutečný přístroj v této budově, půjdete se podívat?", pronesl pan profesor z ničeho nic, když mě viděl trochu zoufalého z nastalé situace. A tak jsme šli úzkými ústavními chodbami, pan profesor tajemně mlčel, ale přitom se tak trochu uculoval. Přišli jsme ke kávovaru. "Umí to fakt skvělý kafe, ten stroj je prostě super, dáte si? Nic jinýho než pressovač já už fakt neobsluhuju....". Pochybuju, že mi ještě někdy v životě uvaří kafe úspěšnější vědec, a musím uznat, že kafe bylo super. Abych trochu potlačil atmosféru běžné kuchyňky, snímek jsem záměrně podexponoval a pana profesora i s šálkem nasvítil jedním rádiem řízeným bleskem se zazoomovanou hlavou a sundanou rozptylkou, aby nebyl kužel světla zbytečně široký.