Naše dobrodružství za polárním kruhem nebylo sice z nejextrémnějších dějinách lidstva, ale zadara to tedy nebylo. Většinu času byly teploty hluboko pod nulou, já jsem za ten týden zhubl kilo, Juha rovnou kil šest. Přestože podmínka pro jízdu na zamrzlém jezeře nebyla vůbec optimální, jet se to dalo a našeho cíle jsme dosáhli bez trvalých následků, tedy nepočítáme-li lásku k Laponsku :-) Rozhodl jsem se tedy proto sepsat tady seznam vybavení, které jsme použili a nutno dodat, že nás ani jedna z položek tohoto seznamu nezklamala. Vybavení píšu za sebe, Juhova varianta se v některých detailech mírně lišila.
Vybavení
Hlavní položku samozřejmě představují naše bajky a to Rock Machine Vyöry 30. jsou to de facto ještě prototypy a všechny tři doposud vyrobené kusy jsou ve Finsku. Náhoda? Nemyslím si :-) S bajky jsme tak nemuseli letět, naopak na nás čekaly v půjčovně kol Roll Outdoors v Kiilopää. Na kola jsme potřebovali navěšet velké množství brašen, které byly všechno od náchodského výrobce Acepac. Pro mě to už není žádná novinka, ale léty vyzkoušený systém pro sbalení čehokoliv na kolo. Použili jsme podsedlovou brašnu, systém řídítkových brašen, brašny do rámu a pak taky na vidlice. Celé je to velice snadno konfigurovatelné a člověk si to na každou výpravu může poskládat jinak. Jedna věc byla však zcela zásadní, a to návleky na řídítka - bez nich by nejen že tepelný komfort rukou, ale hrozily by nám i omrzliny. Návleky jsme použili Acepac Poggies MKI. Acepac je pak zajímavá značka tím, že ty brašny jsou dělané zejména na odolnost - žádné svařené spoje, žádné lehce zničitelné díly. Zkrátka je to vybavení do nepohody. A když už jsme u omrzlin - na kole nehrozí jen na rukou, ale taky u nohou. Moje hačmáky byly chráněny zimními cyklistickými tretrami Lake MXZ304. Jsou skvělý! A je v nich teplo! A hlavně - „lake“ je anglicky jezero a když jedeš na jezero, nemůžeš mít boty značky Stream. Nebo ne? :-)
Fotografická a filmová technika
Tak čím jiným začít, než jaký jsem si vzal foťák a kameru v jednom? Nikon Z7 II - absolutní pecka v podobně plného formátu, ale stále ještě důstojně lehkého těla. Přibalil jsem k němu ještě sedm originálních baterií a jednu dokonce z nejnovější generace, tj. takovou, kterou mohu nabíjet přímo v těle přes USB z powerbanky. A že se mi to hodilo! A co objektivy? Na noční focení nesměl chybět můj milovaný Nikkor Z 20 1.8 S, na oduševnělé portréty Juhy pak Nikkor Z 85 1.8 S a Nikkor Z 35 1.8 S. To by šlo! Na vlog a zároveň Juhovo focení jsme vzali osvědčenou a ultra-lehoučkou Nikon Z30 s jedním náhradním akumulátorem a se dvěma kitovými skly - univerzálním Nikkor Z DX 16-50 mm f/3,5-6,3 VR a teleobjektivem Nikkor Z DX 50-250 mm f/4,5-6,3 VR, který jsem jako jediný nevezl v batohu, ale v brašně na rámu kola. Na těla foťáku a tělo moje jsme použili rovnou tři externí mikrofony, a to Sennheiser MKE 400, osvědčený Mirfak N2 a pak samozřejmě Instamic. Na obou kamerách jsem pak nosil k velké spokojenosti popruhy Peakdesign. Stativ jsem řešil, jak je pro mě typické, skrze miniaturní Manfrotto Pixi na kola, v přístavu a na pevnině obecně pak Befree Advanced Carbon (MKBFRTC4-BH). Dron jsem vzal skutečně kapesní, ale nečekaně výkonný - DJI Mini 3 Pro s dvěma náhradními akumulátory a s ovladačem pyšnícím se integrovanou obrazovkou. A nesmíme samozřejmě zapomenout na 360° akční kameru. Protože se moje X3 v Krkonoších stále nenašla, vzal jsem s sebou starou dobou Insta360 One X2, ke které mám i záložní akumulátor - a ten se teda hodil! Na čištění vybavení (včetně čipů) jsem si vzal samozřejmě Photosol. Fotky jsem na místě upravoval a postoval na starém dobrém telefonu iPhone X, který má už asi pátý displej a třetí baterku :-) Techniku jsem vezl ve stejném batohu jako na Faerských ostrovech, tedy v Lowepro Flipside Trek BW 450 AW. Miluju ho :-)
Vybavení
Základem jsou čelovky a to byly v mém případě osvědčené a ultralehké Ledlenser H5. Dvě proto, kdyby něco… a zároveň je fajn jednu dobíjet a druhou používat. Nicméně - akumulátory lze vyjmout a nahradit jednorázovými (či jinými dobíjecími) bateriemi typu AA. Já měl s sebou přibaleny lithiové, kterým by neměla vadit zima a které pasují také do mé navigace, kterou jsem dostal od Ježíška - Garmin eTrex 32x. V té byly nahrány souřadnice srubů a taky projetá trasa. Hlavní záznam trasy jsem však nechal na hodinkách Garmin Forrunner 945, které k ní přiloží ještě hodnoty aktuálních teplot měřené externím teploměrem Garmin Tempe na batohu, stejně jako mojí tepovku. Na cestu jsme si pak nesvítili jen čelovkami, ale taky cyklistickými svítilnami o celkem slušné kapacitě - Smart Polaris 650 lumens. Všechno to elektro jsem nabíjel z hlavní powerbanky takřka všech mých výprav - Goal Zero Sherpa 100AC se záložním Goal Zero Flip 24, který nabíjí zejména hodinky a čelovky. Do vybavení počítejme samozřejmě taky hustilku, základní cyklonářadí a lepení…
Spaní
Základ mého spaní tvořil ultralehký, ale přitom megateplý spacák Patizon G800. Ten se vezl celou dobu v předním Acepac bagu a byl tak permanentně v suchu :-) Měl jsem pod sebe ale ještě dvě karimatky - jednu nafukovací Mountain Equipment Aerostat Synthetic a druhou odolnou Robens ZigZag Slumber W pro případ průšvihu, ale záropveň taky jako ochranu nafukovačky před propíchnutím. Lepení na károšku jsem však doma samozřejmě nenechal :-)
Oblečení
Tak a jsme u AΩ všeho. Začal bych vrškem - první vrstva na těle syntetické funkční triko High Point Code. Neběhám v ničem jiném už několik let a je to na ně vidět. Přes něj druhá vrstva je u mě tradičně merino Devold Expedition Man Hoodie, je to pecka, co hřeje i propocená a pak rychle schne. Přes ní už jsem při jízdě a teplotách nad -10°C dával jen bundu. Pokud bylo chladněji, použil jsem naopak ještě mikinu High Point Elektron a v případě nehýbání se pak mikinu High Point Woolcan 4.0 Hoody. A bundy? Jako goretex jsem vybral High Point Protector, kterou jsem si vzal poprvé na K2 v roce 2016. Od té doby se mnou byla na Islandu, v Nepálu i v Austrálii. Dokonce jsem ji tuhle půjčil kamarádce Marušce, která v ní rajzovala na Špicberkách a v Antarkrtidě. A nezklamala ani tady! Nutností je samozřejmě skladná bunda péřová - poslední rok nenosím jinou, než Patizon ReLight 200.
Pojďme na nohy - tady je to snažší. Nejlepší trencle jsou podle mě merino a nejvíce mi vyhovují trenky českého střihu [sn] super.natural - bez nich nedám ani ránu :-) Ale doplňuju je ještě merino trenkami od Devoldu a Sensoru, hlavní je rozmanitost trenclí kvůli otlačeninám tam, kde je nechceš. Jako podvlíkačky používám sadu dvou různě teplotně laděných jégrovek značky Devold - jedny jsou do krutý zimy a ty druhý do ještě krutější. Na jízdu jsem ale použil úplně nové cyklistické kalhoty české značky Silvini, přes které jsem si natáhl úplnou hardshellovou novinku High Point Alpha Pants. Jsou bezvadný! A tohle kombo se osvědčilo úplně nejvíc jak pro jízdu, tak pro proluky.
Ponožky jsou moje věčný téma, samozřejmě. První vrstva tenké merino Bridgedale, druhá vrstva pak merino podkolenky stejné značky, které alternovaly dvěma párům High Point Merino Lord. Ty taky tahám všude. Bez správně laděných fuseklí by bylo všechno v kelu, ale tohle si musí každý vyzkoušet sám, to je jasný! :-)
Co kulichy? Měl jsem s sebou nakonec jen dva, protože mi pomohly kapuce bund i mikin. Tak jako všude, kde se hýbu, jsem nosil jako první vrstvu Patizon Merino Beanie a nesměl chybět samozřejmě ani výrazně teplejší kulíšek High Point Mike Merino Cup. Na hlavě jsem měl helmu Rock Machine, ale tu jsem v případě mrazivého větru občas sundal, protože mě trochu studila a terén nebyl v případě pádu do prašanu nikterak nebezpečný, připočteme-li naší (ne)rychlost. Za to s rukavicemi, to bylo těžší - první vrstva merino od Rab, přes ně pak nejčastěji Warmpeace Grym. Pro případ problému nechyběly ale péřové rukavice Sir Joseph 8000M a na jízdu při teplotách nad nulou pak lehké neoprenové rukavice Silvini.
Jídlo
A to hlavní nakonec! Žrádlo! :-) Byli jsme vybavení! Jak jinak, než od jídlem od trutnovské firmy Adventure Menu! :-) A to tak že hodně, takže jsme si mohli dovolit vyměnit tu a tam sušené maso za medovinu s poláky, anebo rýžový nákyp za kafe s nory. Vařili jme jak na kapslích hašeného vápna, tak na plynu na mém vařiči Jetboil. Jídlo „z pytlíku“ už dávno není jen písmenková polívka, ale jedná se o plnohodnotné a hlavně taky dobré žraso!